Červená planeta přehled
Joonatan Tola
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/536227/bmid_cervena-planeta-661838c7f0348.jpg
4
17
17
„Na celé širé planetě se nenarodil svéráznější jedinec než můj otec.“ Joonatan obdrží naléhavý telefonát: babička je v posledním tažení. Mladík popadne otcovu vojenskou přilbu, nasedne do auta a vyrazí do Helsinek. Babička si myslí, že přijel její syn Mikko, ale Joonatan jí připomene, že Mikko je dávno po smrti, a zeptá se, jestli si o svém zesnulém duševně chorém synovi – typickém představiteli „hladovějícího umělce“ – dokáže vybavit něco dobrého. Babičce se do vzpomínání příliš nechce, a tak se Joonatan rozhodne vydat po stopách minulosti do svého i otcova dětství a sepsat svůj vlastní příběh: výsledkem je karnevalově barvitá, životem kypící tragikomická autofikce plná svébytných postav, krutých životních zkušeností zapříčiněných otcovou nezvladatelnou duševní chorobou, ale také nebývalého nekorektního černého humoru, který se čtenáři vryje pod kůži. Debut Joonatana Toly o schizofrenním otci je beletristický zásah elektrickým proudem přímo do mozku.... celý text
Literatura světová Humor Biografie a memoáry
Vydáno: 2024 , KontrastOriginální název:
Punainen planeetta, 2021
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Červená planeta. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (9)
(SPOILER)
Dost drsná kniha o jedné velice zvláštní rodině. Spisovatel pátrá po svém otci, který zemřel, když byl malý chlapec. Z útržků: dopisů, fotek, nahrávek, telegramů sestavuje obrázek otce, uměleckého malíře (a také básníka a dramatika) Mikka Toly. Byl to podle všeho velmi inteligentní a zábavný člověk, bohužel celý jeho život byl ovlivněný psychickým onemocněním. Navíc vnitřní démony zahání kombinací sarkasmu, alkoholu, jízdou na mopedu, mečem či střelbou ze vzduchovky.
Chvílemi mi to přišlo vtipné, ale spíš mi běhal mráz po zádech. Asi i proto, že v mém blízkém okolí se několik lidí s psychickými problémy vyskytuje (my jsme vždy pro odchod léčebny používali výraz vydat se na Floridu). Uvědomuji si díky této knize, jak bezútěšné je občas sdílet domácnost s "psychem".
Mikka, otec rodiny, si pořídí čtyři děti. Jeho manželka nakonec onemocní roztroušenou sklerózou. On je všechny velmi miluje, ale vše nazírá skrze sebe, vše se musí točit kolem něho... Nevnímá, jak je jeho žena vysílená a strádá, děti jsou z něj občas vyplašené a velmi často hladové. Je jasné, že kniha nespěje k happy endu.
O to více obdivuji děti, že dokázaly v takovém zmatku vyrůst a podle všeho si zachovat i zdravý rozum.
Ač zajimave téma a navíc podle skutečné události, tak jsem se s knihou trápila. Styl psaní mi neseděl a dost jsem přeskakovala. Nejednat se o knihu ze společného čtení, asi ji ani nedočtu.
Související novinky (1)
Skleněný muž, Jen se mnou a další knižní novinky (27. týden)
30.06.2024
Citáty z knihy (3)
„Otcův motiv k uzavření sňatku je tudíž pochopitelný, ale člověk se musí podivovat nad tím, proč pošuka jeho ražení chtěla za manžela matka. Pravda, vyrostla ve smrtelně nudné rodině z Vantaa a právě se rozešla s tím nejnudnějším mužem na světě, právníkem, který se ani nechtěl rozmnožovat. Možná v životě toužila po špetce vzrušení—a taky po dítěti. A po téhle stránce byl můj otec hotový zlatý důl. Na celé planetě se nenarodil svéráznější jedinec: byl pohledný a měl styl; užvaněný týpek s ďábelským úsměvem, kterým lidi uhranul a uměl „strhnout publikum“. Navíc mu to pálilo, intelekt měl ostrý jako neurochirurgův skalpel, a když byl zrovna střízlivý, působil příčetněji než průměrný člověk. Stručně vzato, otec byl, jak se tak říká, podmanivá osobnost. Matka navíc kdysi na škole zvítězila v literární soutěži, jejímž tématem byl boj proti alkoholismu—i to věštilo úspěch v roli umělcovy soukromé pečovatelky.“
„Otec vtrhl dovnitř jen v ponožkách, s vlasy plnými špíny a s otevřeným poklopcem a prohlásil, že si z celého dne ne pamatuje ani ň. Za dobu, co byl mimo, si obarvil svůj dlouhý copánek načerno a nechal si propíchnout obě uši. Jako by si teprve teď uvědomil, co se stalo, prohlásil: „Pro Kristovy rány, já budu asi doopravdy magor.““
„Uprostřed válčení začaly docházet peníze z otcova předčasného dědictví, a přestože matka šetřila každou penci, neustále jsme žili za hranicí chudoby a v nejhorších chvílích hladověli. Otec později vzpomínal, že za nejdrsnějších časů jsme měli ve skříni jen špetku mouky, trochu cukru, skořici a kousek sádla a pili jsme vodu ze studny“
Kniha Červená planeta v seznamech
| v Právě čtených | 2x |
| v Přečtených | 17x |
| ve Čtenářské výzvě | 2x |
| v Doporučených | 1x |
| v Mé knihovně | 34x |
| v Chystám se číst | 48x |
| v Chci si koupit | 4x |
| v dalších seznamech | 1x |
Červená planeta
Drsná, ale velmi vtipná kniha plná černého humoru.