• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Nová kniha

Červená planeta - Joonatan Tola

„Na celé širé planetě se nenarodil svéráznější jedinec než můj otec.“ Joonatan obdrží naléhavý telefonát: babička je v posledním tažení. Mladík popadne otcovu ... detail knihy

Nové komentáře u knih Joonatan Tola

Červená planeta

„Drsná, ale velmi vtipná kniha plná černého humoru.“
— ctenarHanaNhnW

---

Červená planeta

„Dost drsná kniha o jedné velice zvláštní rodině. Spisovatel pátrá po svém otci, který zemřel, když byl malý chlapec. Z útržků: dopisů, fotek, nahrávek, telegramů sestavuje obrázek otce, uměleckého malíře (a také básníka a dramatika) Mikka Toly. Byl to podle všeho velmi inteligentní a zábavný člověk, bohužel celý jeho život byl ovlivněný psychickým onemocněním. Navíc vnitřní démony zahání kombinací sarkasmu, alkoholu, jízdou na mopedu, mečem či střelbou ze vzduchovky. Chvílemi mi to přišlo vtipné, ale spíš mi běhal mráz po zádech. Asi i proto, že v mém blízkém okolí se několik lidí s psychickými problémy vyskytuje (my jsme vždy pro odchod léčebny používali výraz vydat se na Floridu). Uvědomuji si díky této knize, jak bezútěšné je občas sdílet domácnost s "psychem". Mikka, otec rodiny, si pořídí čtyři děti. Jeho manželka nakonec onemocní roztroušenou sklerózou. On je všechny velmi miluje, ale vše nazírá skrze sebe, vše se musí točit kolem něho... Nevnímá, jak je jeho žena vysílená a strádá, děti jsou z něj občas vyplašené a velmi často hladové. Je jasné, že kniha nespěje k happy endu. O to více obdivuji děti, že dokázaly v takovém zmatku vyrůst a podle všeho si zachovat i zdravý rozum.“... celý text
— Lucienka220

---

Červená planeta

„Ač zajimave téma a navíc podle skutečné události, tak jsem se s knihou trápila. Styl psaní mi neseděl a dost jsem přeskakovala. Nejednat se o knihu ze společného čtení, asi ji ani nedočtu.“... celý text
— HH77

---

---

Červená planeta

„Opět kniha ze společného čtení. A i tahle u mě zabodovala. Byla psaná, tak jednoduše, že vlastně nešlo, aby vás jako čtenáře neoslovila. Je totiž vyprávěna z pohledu dítěte hlavní postavy. Autor tady vypráví, jaké to bylo vyrůstat s psychicky nemocným otcem. Musím říct, že v některých situacích mi bylo až hodně ouzko. A některé pasáže jsem četla s těžkým srdcem. Ač to vůbec není psané dojemně, ale naopak s takovou hořkosladkou příchutí. S velkou dávkou sarkasmu. Tak se vás i tak dotkne. Vůbec si neumím představit ( Ač se o to autor snažil) , vyrůstat v takovémhle prostředí. Za mě hvězdička dolů, protože si myslím, že nebudu jediná koho zajímá, jak dopadly zbylé děti v dospělosti. A jen doufám, že už k nim byl život přívětivější.“... celý text
— Andynka

---

Červená planeta

„Hodné náročné čtení a to nejen stylem, ale i obsahem, úsměv, který vám některé situace vyvolají na tváří, záhy ztuhne, protože si uvědomíte, že je to vyprávění dítěte a co víc, podle skutečnosti“... celý text
— sidonka