Červená planeta
Joonatan Tola
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/536227/bmid_cervena-planeta-661838c7f0348.jpg
4
15
15
„Na celé širé planetě se nenarodil svéráznější jedinec než můj otec.“ Joonatan obdrží naléhavý telefonát: babička je v posledním tažení. Mladík popadne otcovu vojenskou přilbu, nasedne do auta a vyrazí do Helsinek. Babička si myslí, že přijel její syn Mikko, ale Joonatan jí připomene, že Mikko je dávno po smrti, a zeptá se, jestli si o svém zesnulém duševně chorém synovi – typickém představiteli „hladovějícího umělce“ – dokáže vybavit něco dobrého. Babičce se do vzpomínání příliš nechce, a tak se Joonatan rozhodne vydat po stopách minulosti do svého i otcova dětství a sepsat svůj vlastní příběh: výsledkem je karnevalově barvitá, životem kypící tragikomická autofikce plná svébytných postav, krutých životních zkušeností zapříčiněných otcovou nezvladatelnou duševní chorobou, ale také nebývalého nekorektního černého humoru, který se čtenáři vryje pod kůži. Debut Joonatana Toly o schizofrenním otci je beletristický zásah elektrickým proudem přímo do mozku.... celý text
Literatura světová Humor Biografie a memoáry
Vydáno: 2024 , KontrastOriginální název:
Punainen planeetta, 2021
více info...
Přidat komentář
(SPOILER)
Dost drsná kniha o jedné velice zvláštní rodině. Spisovatel pátrá po svém otci, který zemřel, když byl malý chlapec. Z útržků: dopisů, fotek, nahrávek, telegramů sestavuje obrázek otce, uměleckého malíře (a také básníka a dramatika) Mikka Toly. Byl to podle všeho velmi inteligentní a zábavný člověk, bohužel celý jeho život byl ovlivněný psychickým onemocněním. Navíc vnitřní démony zahání kombinací sarkasmu, alkoholu, jízdou na mopedu, mečem či střelbou ze vzduchovky.
Chvílemi mi to přišlo vtipné, ale spíš mi běhal mráz po zádech. Asi i proto, že v mém blízkém okolí se několik lidí s psychickými problémy vyskytuje (my jsme vždy pro odchod léčebny používali výraz vydat se na Floridu). Uvědomuji si díky této knize, jak bezútěšné je občas sdílet domácnost s "psychem".
Mikka, otec rodiny, si pořídí čtyři děti. Jeho manželka nakonec onemocní roztroušenou sklerózou. On je všechny velmi miluje, ale vše nazírá skrze sebe, vše se musí točit kolem něho... Nevnímá, jak je jeho žena vysílená a strádá, děti jsou z něj občas vyplašené a velmi často hladové. Je jasné, že kniha nespěje k happy endu.
O to více obdivuji děti, že dokázaly v takovém zmatku vyrůst a podle všeho si zachovat i zdravý rozum.
Ač zajimave téma a navíc podle skutečné události, tak jsem se s knihou trápila. Styl psaní mi neseděl a dost jsem přeskakovala. Nejednat se o knihu ze společného čtení, asi ji ani nedočtu.
Opět kniha ze společného čtení.
A i tahle u mě zabodovala.
Byla psaná, tak jednoduše, že vlastně nešlo, aby vás jako čtenáře neoslovila. Je totiž vyprávěna z pohledu dítěte hlavní postavy. Autor tady vypráví, jaké to bylo vyrůstat s psychicky nemocným otcem.
Musím říct, že v některých situacích mi bylo až hodně ouzko. A některé pasáže jsem četla s těžkým srdcem. Ač to vůbec není psané dojemně, ale naopak s takovou hořkosladkou příchutí. S velkou dávkou sarkasmu. Tak se vás i tak dotkne.
Vůbec si neumím představit ( Ač se o to autor snažil) , vyrůstat v takovémhle prostředí.
Za mě hvězdička dolů, protože si myslím, že nebudu jediná koho zajímá, jak dopadly zbylé děti v dospělosti. A jen doufám, že už k nim byl život přívětivější.
Hodné náročné čtení a to nejen stylem, ale i obsahem, úsměv, který vám některé situace vyvolají na tváří, záhy ztuhne, protože si uvědomíte, že je to vyprávění dítěte a co víc, podle skutečnosti
Knihu mi poskytlo nakladatelství Knihy Dobrovský za účelem recenze.
Brala jsem to jako výzvu. Nevěděla jsem, co od knihy čekat.
Pokud mám být zcela upřímná, dala mi dost zabrat. Netvrdím ale, že je špatně napsaná nebo že se nečte dobře. Čte. Kniha je rozdělena na tři části - tři období ve kterých se setkáte s černým humorem, kterému jsem se sice smála, ale pak nad ním dlouho přemýšlela. Asi beru všechno moc vážně.
Autor vás seznámí se schizofrenií, s pokusy o sebevraždu, alkoholismem, bohatstvím, chudobou, ignorancí, zoufalstvím... A vy se budete smát a po vyprchání tohoto stavu budete koukat do blba a přemýšlet.
Asi neumím úplně vstřebávat tento smysl pro humor. Což je možná důvod, proč mi přečtení trvalo déle, než bych chtěla. Občas ve mně některá kapitola vyvolala pochybnosti. Jako vážně se to dělo???
Nebudu popisovat co dalšího v knize najdete, nechci psát spojlery nebo vyzrazovat víc, než je nutné. Ocenila jsem, že je v knize zmíněn název ČERVENÁ PLANETA, hned to dávalo smysl .
Knihu rozhodně mohu doporučit všem, co si libují v biografiích.
Hodnocení na počet hvězd je pro mě snad poprvé problém. Nevím... Dát tři, protože už jsem četla mnoho lepších knih? Jenže... Ještě žádnou takovou. Takže...dávám 4, abych byla fér.
Ještě jednou děkuji za možnosti si knížku přečíst, i když to byl (můj) boj.
Mám hrozně ráda tyhle syrové "příběhy ze života", zážitek z četby je pak úplně někde jinde. Moje první taková kniha byla nejspíš "My děti ze stanice Zoo", které jsem četla ještě na základce. Knihy, co v sobě mají podobným způsobem tu realitu, se člověku prostě dostanou chtě nechtě pod kůži. Tady je téma samozřejmě jiné - duševní zdraví, alkoholismus, chudoba - a navíc je kniha paradoxně fakt moc vtipná, takže se čte celkem s lehkým srdcem. Pod vší tou ironií a sarkasmem ten marast stejně ale je. Přečteno za 3 dny, kniha bezvadná.
Tak tohle se teda povedlo! Geniální sonda do života rodiny se schizofrenním otcem v čele. Co může vypadat jako depka a tragédie je ve skutečnosti úžasná tragikomedie, u které se budete bavit - i když na konci už člověku zas tak do smíchu není; téma duševní nemoci, sociální vyděděnosti a podobných "radostí" holt v závěru humorné nikdy není. Každopádně je to skvěle napsaný, ironicky, suše, s nadhledem. Velký doporučení!
Štítky knihy
humor psychiatrické léčebny finská literatura dětství schizofrenie alkoholismus ironie duševní poruchy, duševní nemoci rodinná historie, dějiny rodu trauma
Červená planeta
Drsná, ale velmi vtipná kniha plná černého humoru.