Lucienka220 komentáře u knih
Milé příběhy s poselstvím, četly se se velmi příjemně a vedly mne k zamyšlení nad smyslem života, vztahy s lidmi. Člověk by si měl připomínat častěji, co je v životě důležité.
(SPOILER) Seznamte se s Neonilou, pragmatickou a oportunistickou mistryní přežití. Neonilu totiž život naučil ctít pouze dvě pravidla: přizpůsobit se, přežít a mít hezký život.
Běda komukoliv, kdo se jí postavil do cesty: smetla ho bez milosti, ať už se jednalo o rodinu, která se jí ujala a i přes nebezpečí ji ukrývala, či adoptivní dcerku. Jako Sněguročka (které je podobná i fyzicky) z ruského folklóru, sněhová královna, ničí a zmrazí všechny, kteří jsou jí nepohodlní.
Na druhou stranu, člověk nesmí Neonilu přísně soudit: za jejími činy se ukrývá strach a ona se této strategii učila od mládí: z příběhu vyplývá, že byla zřejmě dcera statkáře a narodila se v Sovětském svazu ve 20. letech. Podařilo se jí vystudovat zdravotní školu a uplatnit se jako porodní asistentka na venkově blízko Smolenska. Jenže i do Sovětského svazu přichází válka a ona je rozhodnuta přežít... za každou cenu.
Když jí vojáček ze Slezska, který musel narukovat k wehrmachtu a s kterým se seznámila jako zdravotnice německého lazaretu, napíše svou adresu, je o jeho osudu rozhodnuto.
Sledujeme pouť Neonily z Ruska přes Německo do Slezska a osudy jejích blízkých.
Bylo mi až líto jejího manžela Emila a adoptivní dcery. Manipulovala s nimi, aby se chovali podle jejích pravidel. A svou výchovu založenou na podezíravosti, nedůvěře, neustálém strachu z prozrazení a nutnosti se přizpůsobit přenese i na vnučku Karin. Přijde mi také strašné, že si všechna tajemství, i ta v podstatě nevinná, vezme s sebou do hrobu.
Kniha zajímavě otvírá téma českých vojáků v uniformách wehrmachtu za 2. světové války.
Zaujalo mne i jméno Neonila, původně jsem si myslela, že je podobného významu jako Ninel (toho Lenina jsem tam našla), ale není tomu tak, je to jméno řeckého původu.
Celou dobu jsem si říkala, že s podobně motivovanou postavou jsem se už v knize setkala, byl to Marcello, hrdina knihy Konformista od Alberta Moravii.
Musím ještě napsat, že jsem velice překvapená, ze Severní Moravy, Slezska, Valašska či Těšínska, prostě z kousku naší republiky na obou dvou stranách Beskyd, pochází velice zajímavé autorky: Alena Mornštajnová a Karin Lednická, ke kterým nyní přidávám i Scarlett Wilkovou (navíc dámy jsou stejná generace, prostě se tam dobře urodilo).
(SPOILER) Tak Nesbo s Harrym Holem opět nezklamal.
Spletitý a napínavý děj skoro do poslední stránky. Harry Hole má pouze pár dní na vyřešení záhadných vražd, při kterých obětem, mladým ženám, vrah odebírá oči a mozky. Harryho si najímá bohatý podnikatel Markus Roed, muž, který skrývá své choutky a je z vražd podezřelý. A Harry musí peníze získat, aby zachránil Lucille, stárnoucí americkou herečku, která se zapletla s mexickou mafií. Velké finále příběhu se odehrává právě za úplného zatmění měsíce, tzv. krvavého měsíce. Ale možná je titul odvozen od zatmění myslí vraha.
Jednu hvězdičku odebírám, přišlo mi, že tentokrát je příběh hůře srozumitelný čtenářům, pokud si nepřečetli předchozí knihu Nůž.
A je vějičkou na další pokračování je osloský masakr motorovou pilou za účasti kněze? Uvidíme...
Ověřovala jsem si některé reálie. O zeleném kokainu jsem nic nenašla (ze začátku jsem jako dobře vymytý eko mozek myslela, že se jedná o bio kokain :-)), ale růžoví slimáci v Austrálii opravdu existují. A informace o toxoplazmoze jsou taky reálné. S tím jsem měla malý problém: v okamžiku, kdy mi začalo být jasné, že se jedná o tohoto prvoka, dostal pro mne zvrhlý Prim podobu pana doktora Flegra, který kdysi právě problematiku toxoplazmozy zpopularizoval v novinách a televizi i ji sám prodělal.
(SPOILER) "....lidé, ale ani jim se nevyhýbají rány, které tak rádi připisují osudu, i když za většinu špatného nemůže osud, nýbrž zlo v nás."
Na osudech babičky, dcery a vnučky a jejich blízkých nám Alena Mornštajnová čtivým způsobem rozprostírá historii srdce Evropy během celého dvacátého století.
A tak s krásnou a něžnou Annou, babičkou, prožijeme první světovou válku a vznik Československa. Neústupná a praktická Alžběta, dcera, nás provede nelehkými lety před a během druhé světové války v Sudetech a Protektorátu. A introvertní, nesebevědomá Anežka, vnučka, lety budování socializmu a normalizace.
Je to kniha i o vině a trestu, skoro každá z postav provede něco ošklivého, zlého, s čím se musí vyrovnat. Zvláštní je, že mi nevadilo to, co udělali Hans, Antonín, Ludva ani Friedrich, zato s činem Anežky jsem měla problém. Asi jsem jinak nastavená, to, co udělala mi připadá těžko uvěřitelné (i když celé to období, jak si ho pamatuji, bylo těžko uvěřitelné a zoufalí lidé dělají příšerné věci). Přemýšlím, že si možná tím svým činem zachránila krk, protože to vypadá, že se o všem vědělo a ona jen spustila zátah... Nevím, po té události jsem si k ní přeci jenom hůř hledala cestu, proto dávám dolů hvězdičku.
Vzala jsem si knížku do nemocnice, a byla tou pravou: laskavé čtení se špetkou vtipu, ale člověk si při četbě nepotrhá smíchy stehy.
Zajímavé je, předchozí knížky (a v sérii jich vyšlo víc než tyto čtyři v češtině), jsem četla v angličtině. A protože v angličtině čtu pomalu, tak se to nějak víc hodí k vyprávění z Boswany, nejšťastnější africké země.
Tentokrát paní Makutsi má podnikatelský záměr, zakládá písařskou školu pro muže.
A paní Ramotswe musí řešit problém s nenadálou konkurencí, problémy s osvojenými dětmi i zapeklitý starý případ plný výčitek svědomí.
Kdo si chce ulevit v dnešní uspěchané době od shonu a napětí, rozhodně neprohloupí.
Ale oproti předchozím dílům mi to přišlo takové neslané nemastné.
Viděla jsem film, který se mi velmi líbil.
Kniha je ale jiná - na jedné straně kněz,který při cestě podstupuje zkoušky víry (až zbyde jediné, co je ve víře důležité: Miluješ nás?), na druhé straně divoši, kteří tak úplně neodpovídají naší představě "ušlechtilého Indiána" už svojí dosti jadrnou mluvou i špinavým zevnějškem, kteří ale vyznávají hodnoty, které jsou pro přežití v nehostinné a drsné divočině základní - dělit se s ostatními i sdílet vše ve skupině, a které jsou důležité i v naší civilizované společnosti.
"Pusťte si někoho k sobě, a on vám ublíží", říká jedna z postav knihy.
Dvanáctiletý Oskar, citlivý, osamělý kluk, který je krutě šikanovaný spolužáky, si k sobě pustí Eli, upíra. A s Eli přijde do jeho života i přátelství, něha, sebevědomí a sebeúcta.
Možná, že větší monstra než upíři jsou zlí lidé.
Příběh jsem nejprve viděla jako divadelní hru ve Švandově divadle, zaujal mne, proto jsem si přečetla i knihu.
Upírský příběh je napsáno na přebalu. Nečekejme romantiku pro dívky jako ve Stmívání, zde se jedná spíš o punkovou romanci.
Děj se odehrává na periférii, na sídlišti Blackeberg, vyloučené lokalitě, obývané různými lidmi na okraji společnosti, kde není divu, že jeden 220 let starý upírek v podobě dvanáctiletého dítěte nevzbudí pozornost.
Celkově je kniha napsaná velmi napínavě, děj má spád bez hluchých míst. Líbily se mi dialogy jednotlivých postav.
Pro mne bylo velmi zajímavé srovnání - jsem stejný ročník jako Oskar (a také autor, který vyrůstal rovněž v Blackebergu) a také jsem prožila dětství na sídlišti na periférii velkého města. Mohu porovnat, co bylo podobné, co stejné a co zcela odlišné.
Pěkně napsáno, čtivě a zajímavě. Paul Bryson obývá starou faru, kterou nás provází. Vypráví o jednotlivých místnostech, jejich historii, vybavení, zařízení i lidech, kteří v nich pracovali.
Seznámí nás s historií architektury, životem chudiny, služebnictva, jídlem, dětstvím...
Bohužel knihu jsem četla velmi dlouho, takže některé historky ze začátku zapomínala, trochu jsem se topila v přemíře informací.
A také mě mrzelo, že v knize je málo obrázku,které dokreslují text. Ještě, že máme internet, kde jsem si mohla vše vyhledat.
Naposledy jsem se ponořila do temného vyprávění z Barcelony. Nepochybuji o tom, že i tato matička má také pěkně ostré drápy a člověka nepustí.
Povídky mají tradiční atributy Zafónových příběhů. Gotické zápletky, padlí andělé, bledé, krásné ženy umírají na zlomené srdce a mají záhadnou minulost, muži, kteří jsou zoufalí a dělají zoufalé věci, ať z lásky či nenávisti.
Škoda, že pan Zafón už nic dalšího nenapíše.
(SPOILER) Milé, laskavé a vtipné čtení. Trnitá cesta Samiho a jeho přátel a rodiny za obyčejným lidským štěstím. Nejen, že všechno dobře dopadne (tak trochu tři pohřby a jedna svatba na vlnách finského podivna), ale několikrát jsem se zasmála nahlas. A to se počítá.
(SPOILER) Po této knize jsem sáhla, protože mi přišlo zajímavé téma, navíc spisovatelka je gruzínského původu. Ale cítím se z příběhu trochu zklamaná.
Je to příběh a vině a trestu, svědomí a vykoupení, o morálce a pravdě. Je to příběh o válce, o okupování území a chování dobyvatelů, kniha je tedy v dnešní době velmi aktuální.
Do příběhu nás uvádí vyprávění mladé dívky Nury o životě v horské čečenské vesnici,aulu, kde stále platí staleté kmenové zákony.
Nura se představuje jako hrdá, statečná a svobodomyslná žena, bohužel dále v knize už vystupuje jen okrajově. Přičemž ona je hlavní hybatelkou děje a celý příběh se otáčí kolem jejího tragického osudu.
Herečka gruzínského původu s přezdívkou Kočka má to štěstí či smůlu, že je velmi podobná Nuře, proto ji asi 20 let po Nuřině smrti bohatý ruský podnikatel Orlov, řečený Generál, přiměje, aby natočila video v němž vystupuje jako Nura. (Tato pasáž, kdy je k filmování přemlouvaná mi připomněla mého milovaného Mistra a Markétku, kdy Markétka zaprodá svou duši Volandovi a účastní se ďábelského bálu. A líbí se mi myšlenka za jakou částku je možné si koupit naše sny).
Kromě Orlova, s jehož minulostí se také postupně seznámíme, vystupuje v knize i novinář Onno, Vrána, posel špatných zpráv, který se už dlouho snaží k Orlovovi dostat a vylíčit jeho životní příběh. K tomu je ochotný jít doslova přes mrtvoly.
A tyto tři hlavní postavy a několik vedlejších rozehrávají hru, která nemůže dobře dopadnout.
Přišlo mi zajímavé, že dvě důležité ženské postavy, Nura a Orlovova dcera Ada, jsou již mrtvé, jejich smrt navzájem souvisí a my se s nimi seznamujeme optikou vyprávění Orlova nebo novináře Onna.
Bohužel se v knize střídaly napínavé pasáže s nudnějšími, kdy jsem se do čtení musela nutit. Myslím si, že pokud by kniha byla trochu seškrtaná, určitě by to napínavosti děje neuškodilo a byla by čtivější.
(SPOILER) Knihu jsem začala číst a říkala jsem si, že už jsem toto četla, osamělá hrdinka, která se nebaví se sourozencem a žije s kočkou...jo jako Nora Seedová z Půlnoční knihovny...
Ale naštěstí příběh Meredith se vyvíjí jinak. Zajímalo mne, co se jí stalo, že trpí agorafobií. Jenže nakonec vyplyne, že ona celý život prožila v odloučení, v dětství byla ona i její sestra přinejmenším zanedbávané nezralou a narcistní matkou, která také prožila nešťastné dětství.
Přesto i během svého odloučení a navzdory prožitému týrání a zneužívání dokáže Meredith navazovat a udržovat hezká přátelství. Dokáže pracovat na svých panických atakách. Kniha je napsaná z pohledu Meredith, s občasným flash backem. Celkově je kniha, i když pojednává o týrání a zneužívání, napsaná bez zbytečného sentimentu a s optimistickým závěrem.
Jsem podobný ročník jako chlapec Alexander a některé historky mi připadaly velmi blízké. Pohled na monstra (a kdo jsou ta monstra) a jejich život pod postelí, v garáži či pod zahradou, vyrovnávání se strachy a obavami, některé příběhy ze školy i popis svérázných sousedů s opakujícími se vzorci chování.
A nad tím vším je starší sestra, nemocná se srdcem, ale se silou mládí rebelující proti zavedeným pořádkům a rodičům.
Vše rámuje hudba Pink Floyd, které jsem si kvůli knize po mnoha letech pustila (Roger Waters mne také svými výroky před pár lety naštval, tak jsem je přestala poslouchat).
Moc pěkný epilog.
A dobré, přesné postřehy stran lékařů a jejich dost nevhodného chování vůči nevyléčitelně nemocným dětským pacientům. Kdo nezažil, neuvěří.
Mám pocit, že by si Alexander mohl rozumět s českou holčičkou Helenkou Součkovou z Ničína. Oba velmi o věcech přemýšlí a hloubají.
edit: 8. 2. 2023 přikládám odkaz na článek. Že by přeci jen byl Roger Waters nejděsivější monstrum ze všech? https://www.novinky.cz/clanek/zahranicni-evropa-rusko-zada-aby-ho-roger-waters-hajil-na-zasedani-rady-bezpecnosti-osn-40422347#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=novinky.sznhp.box&source=hp&seq_no=3&utm_campaign=abtest214_doporucovane_medium_varA&utm_medium=z-boxiku&utm_source=www.seznam.cz
(SPOILER) Pokud jste četli Unorthodox, určitě vás zajímalo, jak to bylo s Deborou dál.
V knize Exodus Deborah otevřeně vypráví jaké to bylo být svobodnou matkou, která se protlouká životem na Manhattanu, potom v Nové Anglii. Nemůže se spolehnout na svou rodinu, protože ta ji zcela zavrhla ( a příbuzní jí doporučují, aby radši spáchala sebevraždu).
Přitom si klade otázky, jak ji formovalo přísné ortodoxní prostředí, neustálá přítomnost přežití holokaustu... Seznamuje s novými lidmi a prožívá milostné vztahy.
Nakonec se vypraví do Evropy po stopách své milované babičky.
Po přestěhování do Berlína nás provede napínavým pátráním po předcích z matčiny strany a jedním procesem s poslancem neonacistou.
Při to všem se z Deborah stává člověk vyrovnaný s rodinnou minulostí.
V Severní Americe jsem nikdy nebyla. Severní Ameriku jsem ale několikrát projela: ve Volkswagenu s Jackem Watermanem a Velkou kobylkou, se Salem a Deanem i s královským pudlem Charliem.
Tentokrát mne na projížďku pozvala dvě nesmírná stvoření ze samé Boží zahrady ráje - žirafy Kluk a Holka.
Skutečný příběh cesty žiraf z New Yorku do Zoo v San Diegu v knize vypráví stařec Woody Nickel, kterému je už přes 100 let.
Žirafy jako zázrakem přežijí plavbu přes Atlantský oceán navzdory tomu, že je při plavbě zastihl hurikán. Sedmnáctiletý kluk z texaské farmy, sirotek Woody, je svědkem jejich vylodění. Něžní obři ho okamžitě zaujmou, a tak se rozhodne je následovat při jejich cestě přes kontinent do Kalifornie, do zoologické zahrady v San Diego.
Shodou okolností si může prožít svůj "americký sen", může řídit náklaďák s žirafami a starat se o ně. Cestou prožívají různá dobrodružství, setkávají se s dobrými lidmi i padouchy, čelí zrádným objížďkám i nepřízni počasí. Potkává svou první, upřímnou a čistou lásku, musí se vyrovnat s minulostí...
Žirafy totiž v době neutěšené hospodářské krize a na prahu druhé světové války představují naději, že vše dobře dopadne...
(SPOILER) Kdysi, v 90. letech, byla v Praze velká výstava děl Egona Schieleho. Fascinovala mne Schieleho posedlost lidským tělem, smyslovostí a otevřenou a upřímnou sexualitou. Člověk skoro nemůže uvěřit, že jeho díla vznikla před více jak sto lety.
Vídeň v té době musela být zajímavé místo: Sigmund Freud s psychoanalýzou a sexualitou jako zdrojem psychických potíží. Arthur Schnizler pár let poté vydá svoji Snovou novelu o sexuálních fantaziích a pokrytectví.
Kniha Sophie Haydock se snaží odhalit motivaci proč tak odvážně pózovaly jednotlivé modelky z Schieleho obrazů. Od zvláštního, velmi důvěrného vztahu se sestrou Gelli, přes profesionální modelku a ženu, která vždy věděla, jak se správně zachovat, Wally Neuzilovou až k něžné a hýčkané Edith Harmsové. Do toho vložila Sophie Haydock postavu "temné dámy", Edithinu sestru Adele.
Osud Egona Schieleho, jeho ženy Edithy, nenarozeného děťátka a modelky Wally mne vždy dojímal. Něco tak smutného snad nemůže být ze života...
(SPOILER) Tak s Cizinkou jsem se trochu míjela. Ta kniha byla jiná, než jsem očekávala, což samozřejmě neznamená, že je špatná.
Jak dalece dítě ovlivní život s neslyšícími rodiči, navíc když otec je lehkomyslný a nezodpovědný psychicky nevyrovnaný jedinec a matka je bohémka. To, že je člověk rozpolcený mezi dvěma kulturami a světadíly.
V knize bylo několik zajímavých osudů (příběh strejdy Artura a Daniely, sestřenice Malindy a závislosti, příběh jak se seznámili rodiče) a postřehů (postřehy z Londýna, o chudém stravování).
Celkově knihu hodnotím 3 a 1/2 hvězdičkami.
(SPOILER) Kniha o objevech, o jejich dvojznačnosti, možnosti zneužití. Možná spíš než o životě významných fyziků je tato kniha o metodě, která je k objevu či zapsání rovnice dovedla. V otázkách matematiky, fyziky i chemie jsem totální analfabet, takže jsem se tak trochu ztrácela ve vlnách i maticích. Motivy jednotlivých příběhů se opakují i prolínají.
Asi nejvíce mne zaujal příběh matematika Groethendiecka, nejen kvůli silnému životnímu příběhu, ale říkala jsem si, co asi děsivého ve svých rovnicích objevil. Něco, co vyděsilo dalšího geniálního matematika, Japonce Močizukiho.
Vlastně to radši ani vědět nechci....
Osobně mám ráda tlusté Murakamiho knihy, ve kterých rozehraje mou představivost.
Četla jsem i jiné sbírky jeho povídek a pokaždé jsem horko těžko schopná dát dohromady jednu povídku ze sbírky.
Tady uvidím... Líbilo se mi spojení jednotlivých povídek s hudbou či fiktivními sbírkami poezie (poezie psaná na baseballových zápasech je docela zábavná, popřípadě básně tanka servírky z pizzerie).
Osobně se mi nejvíce líbila povídka Charlie Parker hraje bossanovu o to, že pokud něco stvoříme, začne to žít svým vlastním životem. Povídka o opici (nebo to byla opice s opicí), na hraně reality a snu, povídka snad o odlišnosti a touze někam patřit, také nebyla špatná. A pak povídka Karneval (toho Schumanna si musím pustit) s úvahou o masce, pravé tváři, škvíře mezi maskou a tváří je povídkou, o které musím přemýšlet.
Uvidím, jak si na ty povídky vzpomenu, dejme tomu za půl roku.
Wahala je výraz označující v Nigérii problémy, potíže.
Tři kamarádky, Londýňanky, kterým je třicet pět a mají nigerijský původ, spolu kamarádí od vysoké školy. Každá z nich prožívá trápení i úspěchy kamarádek.
Zubařka Ronke, výborná kuchařka, by se ráda vdala a měla rodinu. Jenomže si vybírá muže, kteří zneužívají její dobrotu a laskavost.
Biochemička Boo má hodného a pozorného manžela a hyperaktivní a rozmazlenou dcerku. Připadá jí, že uvízla v nudě každodenního obyčejného života.
A Simi, pracující v módním průmyslu, má milujícího manžela, který je pracovně v New Yorku. Špatně snáší manželství na dálku, navíc její Martin by rád založil rodinu. A Simi si najednou není jistá, zda se touží stát matkou.
Jednoho dne přivede právě Simi na sraz s kamarádkami Isobel, krásnou a bohatou ženu, s kterou se kamarádila jako dítě v Lagosu. Isobel si Simi vyhledala na internetu. Jenže s Isobel přijdou wahala, potíže.
A od té chvíle se život tři kamarádek začíná hroutit, a navíc jejich přátelství pevné jako skála začíná díky Isobelině manipulaci dostávat trhliny...
Celkově kniha nebyla špatná, ale vadil mi téměř akční závěr a až příliš mnoho náhod.
Ale zase plusem jsou Rončiny recepty na nigerijská jídla, která jsou v knize zmiňovaná.
Hodnotím třemi hvězdičkami.