Dotazník aneb Modlitba za jedno město a přítele přehled

17.06.2024

Na autorův styl jsem si musel chvíli zvykat. Bál jsem se spousty přebytečných vsuvek a užvaněnosti. Velice rychle jsem se ale bát přestal. Po pár stranách mě pohltilo vyprávění, v němž jsou dokonale promíchané něha, humor a ironie. Svět Dotazníku je kouzelný, pozorovaný velkýma chrysoberylovýma očima. Jakkoli se popisují věci neveselé až naprosto zhovadilé, způsob vyprávění je nutí jihnout, až začnou vonět starotou a ztrácejí svou kousavost.
Nikdy jsem nečetl něžnější popis popravy nebo brutálního výslechu. Jako by si vypravěč v sobě uchovával nezcizitelné teplo, které cítíme už v úvodu, když se popisují jeho prenatální příhody nebo rodinná genealogie.
Kniha je o svědectví vnitřní síly, je to modlitba (srv. podnadpis).
Jako čtenář se často přistihuji, že se blbě usmívám, někdy dokonce směju nahlas, ale když dočítám kapitolu, cítím nebývale silný smutek.
To působí mistrovství, s nímž jsou situace vystavěny (např. nucená práce na mýcení lesa je nám čtenářům zprostředkována scénou, v níž maminka se synem chodí očuchávat na gauči spícího tatínka, jakou smolou ten den voní). Úžasně subtilní, naprosto skvělá knížka!

16.01.2023

A tohle je další z těch několika málo knih, které čtu pořád dokola. Tuhle teda zatím třikrát. Zapomenutý skvost české literatury, podobně jako Třešňákův Klíč je pod rohožkou nebo cokoli od Patrika Ouředníka. Možná je to tím, že autor taky pobýval v cizině. A možná právě proto knihy všech tří tolik vynikají jazykově a tím, jak příběh vyprávějí. Příběh je to vlastně klasický: obyčejný člověk na pozadí velkých dějin (válka, komunismus apod.), ale to, jak to vypráví, je naprosto unikátní a v české literatuře ojedinělé. Kombinace odpovídání, vyplňování dotazníku a propojení se starými „kalendáři“, astrologií a hvězdopravectvím je fakt skvělá.