Doživotí přehled

24.10.2023

Billy O'Callaghan mě nadchnul svým románem Náš Coney Island, který vydalo nakladatelství Paseka v roce 2020. Když jsem se tedy dozvěděla, že od něj v českém překladu (Petra Eliáše) vyjde další kniha, neváhala jsem ani chvilku. I v Doživotí autor dokazuje, jak skvělý a citlivý vypravěč je. Umí dobře pracovat s náladou i emocemi. Jednotlivé scény útrpného života tří protagonistů mi ožívaly před očima. Jer je válečný hrdina, který ztratil sestru. Jeho matka Nancy přivedla na počátku dvacátého století na svět nemanželské dítě a aby ho uživila, musí se snížit k prostituci. No a Jerova dcera Nellie porodí dítě mrtvé... Sami jistě uznáte, že kniha zpracovává opravdu těžká témata a, jak jsem již napsala, jednotlivosti ve čtenáři vzbuzují opravdu úzkostlivé pocity, jako celek mi ale přijde, že úplně pohromadě nedrží. Respektive není jako celek tak silná, aby zůstala v paměti, alespoň v té mojí ne. Byť bych čekala, že mnou totálně zamává a bude ve mně ještě dlouho, opak je pravdou. Už pár týdnů po dočtení jsem si musela googlit osudy jednotlivých postav, jejich jména a vlastně i to, jak to s nimi dopadlo (třeba první příběh Jera si vybavím jen matně, naopak druhý o Nancy je v mé paměti mnohem živější). Možná za to může i fakt, že jsem knihu poslouchala v audio podobě, part Nancy je za mě namluvený nejlépe. O naraci se postarala Antonie Talácková a odvedla vynikající práci. Její projev je velmi sugestivní. Jerovu část mluví Igor Bareš a Nellieinu Lucie Juřičková. Oba jmenování odvedli sice dobrý výkon, ale tomu Taláckové podle mě nedostihují. Nicméně, přestože nejásám a vím, že mi Doživotí z hlavy brzy zmizí asi úplně, nemyslím si, že je to špatná kniha. Je citlivě napsaná, zpracovává těžká témata, do kterých navíc promlouvá pohnutá irská historie a věřím, že si najde spoustu méně kritických čtenářů.