Císařství masek přehled

30.05.2022

První díl mne neskutečně bavil, druhý a třetí byl o dost slabší.....ale tenhle... je k neuvěření dobrý. Říkal jsem to již dříve a říkám to znova, co se Bioware her týče, Mass effect je pro mne jednoznačně lepší, ale v knižním zpracování vede Dragon age na celé čáře.

Předchozí díly jsem četl, protože jsem chtěl, Císařství masek jsem však četl, protože jsem vyloženě "musel" a nešlo přestat. Původně jsem si knihu nechával, až přetu jiné tituly, ale zhltl jsem jí na mé poměry vskutku rychle. Je to i tím, že se mi líbí prostředí Orlais, asi jsem chtěl také vědět více z pozadí pletich, podvodů a politiky...a že se tu lidé a elfové bodají do zad v soukromí i veřejně na potkání.... mi jako člověku zajímajícímu se o lidskou zvrácenou psyché a podrazy v businessu způsobuje malé škodlivé tetelení blahem.

Vztahy jsou zde vykresleny moc hezky i v tom nejkrásnějším slova smyslu a líbí se mi, že jdou z postav city přátelské, nepřátelské i ty milující skutečně cítit.

Lidé, kteří neznají svět Dragon age z her budou nejspíše trochu zmatení, ale myslím si, že v návaznosti na předchozí díly se to vcelku dá i bez znalosti her.

Za mne jednoznačně doporučuji.

11.04.2021

Ke knihám, rozšiřujícím herní či filmová univerza, přistupuji lehce skepticky. Málokdy narazím na takovou, která by se výrazněji vzdálila od průměru. Patrick Weeks, další ze skvadry scénáristů společnosti Bioware, mě svým příspěvkem k sérii „Dragon Age“ mile překvapil. Jeho styl je čtivý, děj svižný a největším plusem jsou postavy. Klaďasové, v tomto případě císařovna Celene a její nejvěrnější, jsou schopni sviňáren, zatímco záporáci mají i světlé stránky – nejsou to obvyklí vyšinutí muahahahááá zlouni až do morku kostí.
Jak se čtenář propracovává příběhem, jeví se stále zřetelněji autorovo uhýbání před černobílostí – charaktery, pozadí událostí, jednotlivé činy, všemu dominují různé odstíny šedi. Z mého hlediska ideální přístup.
Zatímco v první polovině románu hrály prim palácové intriky, hry špionů, nastínění politické situace v Orlais, druhá půlka bohužel sklouzla do klasického herního dobrodružství. Vytvořila se putující družina, v níž nechybí čarodějové, válečníci, lučištníci či zákeřňáci útočící zezadu s noži (můj oblíbený styl:-)), elfové i lidé, společně čelící nástrahám v podobě agresivních pěšáků a čím dál drsnějších bossů.
Závěr je otevřený, příprava pro interaktivnější zážitek s Inkvizitorem. Jsem hodně zvědavá, nakolik důkladnější znalost reálií ovlivní mé herní volby.
Pochvala pro Patricka Weekse, pořád však platí: osoby „Dračím věkem“ nepolíbené si tuto sérii nevychutnají. 75%