Dům na předměstí přehled

07.03.2025

Velmi vtipné, velmi přesné. K mnoha starším humoristickým knihám musí člověk přistupovat shovívavě, přece jen už jsme za těch sto let úplně jinde, u Poláčka to ale neplatí. Strážník Faktor, který se náhle stane panem domácím a začne se chovat jako despota, mi připomněl hned několik pronajímatelů, s nimiž jsem měl během let co do činění. Pro čtenáře, co si v nájmech zažili své, tak kniha možná bude mít i určitý terapeutický rozměr.


„Mám rodinu. Žena pilně šije a rozmnožuje můj majetek. Mám i děti, které dosud nevydělávají. Hocha nutno dát do takového místa, kde by hned zpočátku dostával plat, aby přinášel domů peníze. Mám otce, který mi pomohl vystavěti dům. Nyní třeba býti k němu opatrným, neboť by mohl od nás něco chtíti. Matka jest věčně hladová. Je kupodivu, kterak lety roste v ní žravost. Bude nám práti prádlo; ale jídlo nutno před ní zavírati. Ostatně musím domluviti švagrovi, aby přispíval na výživu své tchyně. Jest povinen míti úctu k matce své ženy.
Mám nájemníky, kteří jsou mně poddáni. Rozmnožil jsem svoji vládu, neboť povinnost nájemníků je, aby byli tiší, dbali mých pořádků a ustanovení a vzdávali mně počestnost. Nyní nejsem pouze strážník, ale i domácí pán; a sluší se, aby nájemníci, potkavše mne, nečekali na můj pozdrav, ale první vzdali počestnost. Nájemníci budou mi přinášeti činži, která bude stlačovati dluh v bance, a tak za několik let bude domek čistý a můj. Lidé budou říkati: ,Hle, obyčejný strážník, a jak to daleko přivedl…‘“