Důmyslný rytíř don Quijote de la Mancha I. díl přehled

13.02.2025

Z Dona Quijota mám upřímně strach. Kdo by neměl z takového blázna, že? On ale není jen blázen… JE TO ALFA!!!

Oba díly jsem přečetl v jednom kuse, takže si myslím, že je můžu hodnotit jako celek. Kniha je… dlouhá. Velmi dlouhá, plná dobrodružství, postav, zápletek… ale jedno zůstává. Vlastně dva. Don Quijote a jeho zbrojnoš Sancho Panza. Můj favorit? Jasný zbrojnoš! Jeho selský rozum, metání přísloví jedno za druhým a vtipný trošičku přihlouplý způsob přemýšlení, je naprosto boží. A k tomu náš rytíř. Hrdinský, nebojácný, ale zároveň směšný a spíše k pláči… 

Co jiného zde tedy máme? Španělský středověk. Pokud chcete pravou knihu středověku a nechcete romantické bláboly z Dekameronu, vyberte tuto. Pokud vám, ale zatím vše, co jsem vylíčil, připadá nudné, nečtěte knihu, ta je pouze o věcech, kterém jsem již zmínil. Ani bych se vám nedivil, kdybyste knihu z nudy nedočetly! Vypráví se víceméně to samé se stejnou dvojicí hlavních postav, které jsou opakovaně zesměšňovány. Bavilo mě to? Někdy ano, někdy ne… i tak ale knihu doporučuji s 4 hvězdičkami neboli se domnívám, že může nabídnout více, než může sebrat :-)

06.12.2024

Toto je opravdu dílo hodné přízviska světové. Kdo nezná Dona Quijota a jeho boj s větrnými mlýny? I přesto, že se jedná zhruba o pouhé 2 strany z celé knihy, respektive dvou dílů o celkovém počtu přibližně 900 stran (aspoň ve vydání od Vyšehradu). Je údělem největších děl, že nějak jsou známy všem, ale vlastně jejich celý obsah minimu. Myšleno v kontextu celého kulturního povědomí tj. v kontrastu těch, kdo znají jen jméno Dona Quijota, a kdo i četli jeho nezkrácená dobrodružství. Podobný osud má myslím i Swiftův Gulliver.
Quijotovy dvě výpravy obsažené v prvním dílu jsou plny různých eskapád, humorných situací i akčních scén, ale nemyslím si, že by se to dalo zabalit pouze pod žánr laciné komedie, ale Quijotovy příhody nás možná mají vést k uvědomění něčeho hlubšího, kupříkladu, že se rádi smějeme tragédiím jiných, často sobě i ostatním máme tendenci upírat fantazii a celkově znehodnocovat dobré bláznovství, a v tom vlastně spočívá ten hlavní oříšek interpretace, zaslouží si Don Quijote chválu či výsměch? Existuje něco jako dobré, spravedlivé a úctyhodné bláznovství?
Nejsem hispanista s orientací na Cervantese, abych směl zde nějak erudovaněji vykládat toto dílo. Za mě je postava Quijota hádanka. Skvělou ukázkou ambivalentnosti je, jak se Quijotova pomatenost rytířskými romány střídá s velmi dobrým racionálním uvažováním. Je to prostě hádanka, ke které se rád vrátím znovu. Cervantesův román bude mít vždy své místo na mé poličce knih, tak aby mohl být kdykoliv sebrán do rukou, otevřen a čten.