Důmyslný rytíř don Quijote de la Mancha I. díl přehled
Miguel de Cervantes y Saavedra
Vrcholné dílo španělské renesance, které mělo být původně parodií na rytířské romány.
Literatura světová Romány
Vydáno: 1931 , Družstevní práceOriginální název:
El ingenioso hidalgo Don Quijote de la Mancha, 1605
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Důmyslný rytíř don Quijote de la Mancha I. díl. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (62)
Pokud bych měl po Quijotovi znovu sáhnout... budu volit určitě převyprávění. Původní kniha má milión zbytečných odboček, vyprávění jiných postav apod., takže s bláznivým rytířem a jeho panošem-prosťáčkem trávíte méně času, než by bylo záhodno. Obě postavy jsou přitom velmi zajímavé a ony vložky tak celou atmosféru jenom kazí.
Komentuji oba díly.
Kniha je napsána ve dvou dílech, které jsou na sobě značně nezávislé. V prvém díle je don Quijote svému okolí neznámý, schytává ze všech stran plody své bláznivosti. Do tohoto prvého dílu jsou vloženy různé na knize nezávislé příběhy. V závěru don Quijote jaksi zcela samozřejmě vstupuje do dřevěné klece a coby choromyslný se nechává odvézt domů.
Druhý díl napsal autor s odstupem jako reakci na plagiát, který vyšel z cizí ruky. Ve druhém díle je již don Quijote všeobecně známý a okolí s ním hraje pro své pobavení jakési divadlo, kde ho skutečně oslovují jako slavného rytíře. Toto je poněkud smutnější, dělat si zábavu z choromyslného člověka.
Tři detaily:
1. Jeden ze samostatných příběhů vložených do prvého dílu pojednává o dívce, která odmítla mladého muže, který se o ni ucházel. On pohrozil, že jestli si ho nevezme, tak spáchá sebevraždu. Ona si ho nevzala a on sebevraždu skutečně spáchal. Okamžitě se setkala s obrovským odporem a nesouhlasnou reakcí okolí, které ji vinilo z jeho smrti. Autor ji zde hájí a dává jí za pravdu. Ona je sama zodpovědná za svůj život i za to, s kým bude žít. Sebevražda mladého muže byla jeho volba a ona s tím nemá co dělat. Nenechala se citově vydírat. Je obdivuhodné, že tuto téměř emancipační myšlenku, jejímuž uvedení bychom se nedivili ve 2. polovině 19. století vyslovil autor již na přelomu 16. a 17. století.
2. Autor nechává zcela nezodpovězenou hádanku, proč don Quijote se chová naprosto nelogicky a skutečně bláznivě (např. mimo známé epizody s větrnými mlýny bych zde připomněl, že při loutkovém představení, ve kterém je vězněna princezna vstane a vysvobozuje tuto princeznu tím, že loutkové divadlo rozseká mečem) a jeho úvahami a názory, které v diskuzi s okolím jsou velmi logické a přesvědčivé. Je to hlavně ve druhém díle. Osobně si myslím, že se tím autor tak trochu bavil.
3. Nadčasová je postava Sancho Panzy. Ten zjevně není psychicky nemocný, ale je natolik prostomyslný, že uvěří slibům kohokoliv, kdo mu něco naslibuje. Dokonce laškuji s myšlenkou, že Sancho Panza je ve skutečnosti hlavní postava románu a don Quiote je zde hlavně proto, aby zde vynikla Sanchova prostomyslnost. Velmi aktuální pro současnou dobu. Obávám se, že i pro jakoukoliv dobu.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Důmyslný rytíř don Quijote de la Mancha I. díl v seznamech
v Právě čtených | 25x |
v Přečtených | 732x |
ve Čtenářské výzvě | 38x |
v Doporučených | 29x |
v Knihotéce | 273x |
v Chystám se číst | 249x |
v Chci si koupit | 29x |
v dalších seznamech | 14x |
Štítky knihy
zfilmováno 16. století rytíři Španělsko životopisné, biografické romány rozhlasové zpracování pikareskní romány Don Quijote de la ManchaAutorovy další knížky
1982 | Důmyslný rytíř don Quijote de la Mancha I. |
1966 | Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha |
1974 | Don Quijote a Sancho Panza |
1977 | Příkladné novely |
2016 | Persiles a Sigismunda: Severský příběh |
Toto je opravdu dílo hodné přízviska světové. Kdo nezná Dona Quijota a jeho boj s větrnými mlýny? I přesto, že se jedná zhruba o pouhé 2 strany z celé knihy, respektive dvou dílů o celkovém počtu přibližně 900 stran (aspoň ve vydání od Vyšehradu). Je údělem největších děl, že nějak jsou známy všem, ale vlastně jejich celý obsah minimu. Myšleno v kontextu celého kulturního povědomí tj. v kontrastu těch, kdo znají jen jméno Dona Quijota, a kdo i četli jeho nezkrácená dobrodružství. Podobný osud má myslím i Swiftův Gulliver.
Quijotovy dvě výpravy obsažené v prvním dílu jsou plny různých eskapád, humorných situací i akčních scén, ale nemyslím si, že by se to dalo zabalit pouze pod žánr laciné komedie, ale Quijotovy příhody nás možná mají vést k uvědomění něčeho hlubšího, kupříkladu, že se rádi smějeme tragédiím jiných, často sobě i ostatním máme tendenci upírat fantazii a celkově znehodnocovat dobré bláznovství, a v tom vlastně spočívá ten hlavní oříšek interpretace, zaslouží si Don Quijote chválu či výsměch? Existuje něco jako dobré, spravedlivé a úctyhodné bláznovství?
Nejsem hispanista s orientací na Cervantese, abych směl zde nějak erudovaněji vykládat toto dílo. Za mě je postava Quijota hádanka. Skvělou ukázkou ambivalentnosti je, jak se Quijotova pomatenost rytířskými romány střídá s velmi dobrým racionálním uvažováním. Je to prostě hádanka, ke které se rád vrátím znovu. Cervantesův román bude mít vždy své místo na mé poličce knih, tak aby mohl být kdykoliv sebrán do rukou, otevřen a čten.