Dva roky, osem mesiacov a dvadsaťosem nocí přehled

08.02.2023

Nakladatelství Paseka se dílu světoznámého britsko-indického spisovatele Salmana Rushdieho (1947) věnuje soustavně již dlouho. Řadu jeho knih vydalo v české premiéře (romány Zem pod jejíma nohama, Zběsilost, Klaun Šalimar, Čarodějka z Florencie, Luka a Oheň života, autobiografii Joseph Anton – Vzpomínky), další pak v reedici (romány Děti půlnoci, Hanba, Maurův poslední vzdech, Hárún a Moře příběhů, vloni nový překlad Satanských veršů). Každý román oceňovaného autora, mj. nositele Booker Prize za Děti půlnoci, je očekáván s velkým napětím. O Rushdiem slyšel snad skoro každý v souvislosti s fatwou, kterou nad ním vyhlásil tehdejší íránský duchovní vůdce ajatolláh Chomejní po vydání kontroverzního románu Satanské verše (1988). Rushdie je však především skvělý spisovatel, který si zaslouží pozornost kvůli svému psaní a ne kvůli tomu, že se musel dlouhá léta skrývat, používat cizí jména (odtud i název jeho autobiografie) a zvyknout si na ochranku. Ve svých dílech se zabývá především indickým subkontinentem a často kombinuje magický realismus s historickou fikcí; fascinují ho rozdíly mezi západní a východní civilizací. Rushdieho desátý román (resp. dvanáctý, počítáme-li mezi ně i dvě knihy určené dětem a mládeži) z roku 2015, který letos v květnu vydala Paseka, má dlouhý název Dva roky, osm měsíců a osmadvacet nocí (přeložila Barbora Punge Puchalská). Jak brzy zjistíme, je to vlastně to samé jako tisíc a jedna noc – pro děj románu důležitý časový údaj a také samozřejmě odkaz na slavnou sbírku Šeherezádiných vyprávění. Svou fantaskností a imaginací román překonává vše, co jsme od Rushdieho doposud četli. A také svou neuchopitelností a nezařaditelností. Je to směs sci-fi, fantasy, pohádky, báje i utopie, inspirovaná poetikou orientálních pohádek i dobrodružných ság moderní popkultury. Autor si prý chtěl vynahradit práci na vzpomínkách s důrazem na pravdu a fakta a proto nyní dostala prostor nezkrotná fantazie a epický příběh o souboji dobra a zla. Od čtenáře vyžaduje jediné: poddat se této imaginaci a zapomenout na realitu, nechat se unášet příběhy, které Rushdie vrství jeden za druhým a jeden v druhém (podobně jako Šeherezáda), jako by ani nechtěl přestat. Zároveň by to však nebyl Rushdie, kdyby se v jeho románu neskrývala i kritika současného světa a lidstva vůbec.
Román je vyprávěn tak, jako by se jeho současné události (zhruba v naší době) odehrály před tisíci lety. A na začátku nás děj přivede ještě o osm set let nazpět do minulosti, do roku 1195, do Španělska, kde ve vyhnanství žije filozof a lékař Ibn Rušd, do nějž se zamiluje princezna džinů Dunjá. „Toto je příběh o jedné džince, mocné princezně džinů, pro její mistrné ovládání blesku známé jako Princezna blesku, která před dávnými časy, ve dvanáctém století, jak bychom řekli my, milovala jednoho smrtelníka, o jejím četném potomstvu a o tom, jak se po dlouhé nepřítomnosti vrátila na zem a znovu, tedy alespoň načas, se zamilovala, než vytáhla do války. Je to také příběh o mnoha jiných džinech, mužských i ženských, létajících i plazivých, dobrých, zlých i takových, kteří se o morálku nestarají, a o době krize, době vymknuté z kloubů, jíž říkáme doba podivna a která trvala dva roky, osm měsíců s osmadvacet nocí, což v součtu znamená tisíc a jednu noc.“ Tak shrnuje autor v kostce děj románu na jeho začátku. Po prologu ve 12. století se přesuneme do současnosti, kdy na New York udeří katastrofální bouře a na celém světě se začnou dít podivné věci. Jedním z hlavních hrdinů románu je zahradník pan Geronimo, který se po oné ohromné bouři přestane dotýkat země. Právě jemu se po osmi stech letech zjeví džinka Dunjá a zamiluje se do něj podobně, jako se kdysi zamilovala do Ibn Rušda, s nímž měla mnoho dětí – a pan Geronimo je jedním z jejích pra-pra-pra… potomků. Do příběhu postupně zasáhne řada dalších postav i džinů, dějí se neuvěřitelné věci, schyluje se k válce, lidstvo musí být zachráněno, osvobozeno, spaseno… Až mám obavu, že tentokrát Rushdie čtenáře svou fantazií poněkud zahltí. Ovšem základní myšlenka – že by se lidstvo mělo zbavit iracionálna, náboženství a bohů – je mi na tomto románu velmi sympatická.