Dva životy. Hovory s Viktorem Fischlem přehled
Dana Emingerová
Knihy vypráví životní příběh českého spisovatele a izraelského diplomata Viktora Fischla, který zde vzpomíná na své královéhradecké dětství, na dobu studií, okouzlení poetismem a první básnické pokusy, a také na období londýnského exilu (1939-1945) po boku Jana Masaryka. Po únorovém převratu roku 1948 odešel autor do Jeruzaléma, přijal hebrejské jméno Avigdor Dagan a téměř třicet let působil v izraelských diplomatických službách. Kniha je zároveň velkým zamyšlením devadesátiletého autora nad tématy věčnými, které Viktor Fischl vystihl moudrým a literárně krásným jazykem - kapitola o psaní, Židech, stáří, holocaustu, lidských kořenech a další. ... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Dva životy. Hovory s Viktorem Fischlem. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (1)
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Dva životy. Hovory s Viktorem Fischlem v seznamech
v Přečtených | 5x |
ve Čtenářské výzvě | 1x |
v Knihotéce | 16x |
v Chystám se číst | 1x |
Štítky knihy
Židé paměti, memoáry holokaust, holocaust bibliografie
Autorovy další knížky
2011 | In flagranti |
2011 | Živel Lustig - Jak se píše kniha |
2009 | Něžná tygřice |
2012 | Legionář a sněžná žena |
2012 | Kravaťáci |
Moudrý člověk, který hodně zažil, vypravuje. Připravená a uctivá novinářka, záměrně se upozaďující, citlivě vede rozhovor. Čtenář čte se zájmem, protože má spisovatele zcela jistě rád. Takové spojení nemůže dopadnout špatně a výsledek připomíná pořady na ČT art: málo zájemců, ale vysoká spokojenost.
Obsahově se knihou zabývá anotace, připojím tedy spíš postřehy a pocity. Jednotlivá témata rozhovoru jsou uvozena úryvky z Fischlových knížek (oceňuji autorčin výběr). Se zájmem jsem četla všechno, ale jako vždy mě nejvíc zaujala fakta literární - vznik jeho děl, přátelství se spisovateli, náměty knih, jež napsat nechce (a důvody). Názorově s ním souzním téměř ve všem, za nejkrásnější část považuji závěr knihy, v němž se nazývá šťastným člověkem a vyzařuje z něho vyrovnanost a smíření se sebou samým a blížícím se koncem života.
Prostě mám ráda lidi schopné vyjádřit své názory, ale nearogantně a s pokorou. Viktor Fischl dokazuje, že se takové založení nevylučuje ani s působením ve státních službách. Ach jo; ty asociace se současností…