Dvanáct křesel přehled
Jevgenij Petrov , Ilja Arnoldovič Fajnzilberg
Veselou protiváhou vážných epopejí třicátých let, kterými tehdy žila sovětská próza i poezie, byla dvoudílná románová epopej směšnohrdinská - Dvanáct křesel a Zlaté tele. Ilf a Petrov tak sami své životní dílo charakterizovali, neboť jim opravdu šlo o to vytvořit model ironické, intelektuální sovětské prózy, která by doslova hýřila jazykovým a situačním humorem, poučena na starých a "nevážných" pikareskních "románech s tajemstvím". Pokus se zdařil. Jediné velké dílo této nesmrtelné autorské dvojice je dodnes, jak o tom svědčí jeho miliónové náklady, nejoblíbenějším humoristickým čtením. Příběhy "velikého kombinátora" Ostapa Bendera, provázející jeho dobrodružnou cestu za pokladem (Dvanáct křesel) a za miliónem (Zlaté tele), umožnilo autorům v pravém smyslu panoramaticky zobrazit bitvu morálních zásad socialistické společnosti s životním krédem protřelého, naivního a poživačného světa hříšných lidiček. Začtěme se tedy i my do epopeje útrap fešáckého a vcelku sympatického podvodníka Ostapa Bendera, sledujme i my, jak příběh postupně vyrůstá ze střevíčků revuální legrace a nazouvá okované botky společenské satiry, i my si připomeneme, že zatímco se ve velkém světe zuřivě diskutovalo o novém životním stylu, bylo v malém světě všecko hotovo: byla tu "kravata Sen úderníka, sádrová soška Koupající se kolchoznice a dámská potítka Láska pilných včeliček". Vždyť Ostap Bender se stal dnes už pojmem a ve svém domácím prostředí znamená tolik co u nás Josef Švejk.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2012 , Columbus (ČR)Originální název:
Двенадцать стульев (Dvenadcať stuljev), 1928
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Dvanáct křesel. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (28)
02/2023 Něco jako Ruský Švejk. V zemích bývalého Sovětského svazu naprosto legendární kniha, z níž se citují nespočetné hlášky. Ledy se hnuly, páni porotci! Zde leží muž, který miloval a trpěl. Miloval peníze a trpěl jejich nedostatkem. Příběh se odehrává ve 20. letech a kontext tu hraje velkou roli. Hlavní postava, Hypolit Vrabčinský, je bývalý maršálek šlechty. Jeho rodina pochopitelně o vše přišla během znárodnění. Vrabčinský se dozví o diamantech, jež do jednoho z dvanácti křesel, ukryla jeho teta, dá se dohromady s příčinlivým a geniálním Ostapem Benderem a následuje humorná honba za pokladem. Ta premisa mě zpočátku děsila - to jako vážně budu na skoro 400 stranách číst jen to, jak se snaží postupně najít všech dvanáct křesel a nic dalšího už tam nebude? Ale ono to funguje, protože ty podzápletky jsou prostě boží. V paměti mi utkvěla specificky hlavně nová linka tramvaje. Ale nejvíce na knize oceňuji ten pohled na Rusko před sto lety - respektive to zjištění, že za 100 let se Rusko nikam neposunulo. Stejně jako dnes, už tenkrát to byla země zmaru, kde nic nefunguje a nic není a jediným východiskem z toho marastu je dělat si z toho srandu. Fascinuje mě, jak se v příběhu může stát cokoliv, autoři mají bezbřehou fantazii, ale nezdolný Ostap Bender se jako tank žene dál a dál a svou výřečností překonává jednu překážku za druhou. S tímhle člověkem bych chtěl kamarádit.)
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Dvanáct křesel v seznamech
v Právě čtených | 1x |
v Přečtených | 139x |
ve Čtenářské výzvě | 19x |
v Doporučených | 18x |
v Knihotéce | 104x |
v Chystám se číst | 56x |
v Chci si koupit | 6x |
v dalších seznamech | 2x |
Štítky knihy
satira humor ruská literatura humoristické romány NEP (Novaja ekonomičeskaja palitika) ruské romány
Humoristicko-satirický príbeh, na ktorom je poznať, že bol napísaný v 30-tych rokoch, ale vtipné dielko. V jednej z 12 stoličiek sú skryté rodinné šperky. Dedič Hypolit Matvejevič s Ostapom Benderom idú po nich ako pes po kosti. Hypolit je prototyp starého režimu, neschopný a pohltený novým režimom Sovietskeho zväzu. Ostap je všetkými masťami mazaný a prefíkaný, vždy nad vecou, postavu som si obľúbil. Autor perfektne vykreslil postavy, každá z nich reprezentuje svoju dobu. V knihe sa píše o nezmyselných rozhodnutiach občanov a pokiaľ sú posvätené stranou, sú spoločnosťou akceptované, krádeže sú bežné, veci sa riešia tak nejako po "rusky". Iľja Iľf a Jevgenij Petrov odviedli dobrú prácu.