• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

/ všech 9 knih

Nové komentáře u knih Ilja Arnoldovič Fajnzilberg

Zlaté teľa

„nedokážem čítať ďalej, odkladám“
— netopýr088

---

Zlaté tele

„Na svou dobu a místo celkem odvážná satira budování komunismu - byrokracie, chaos, komise, výbory, nástěnky, nefungování, absurdity, vzpomínky na staré časy - až se divím, že to autorům ve zdraví prošlo. Jazyk originálně vtipný, plný nečekaných obratů a přirovnání, místy až lyrického líčení obyčejných věcí. Příběh mne bavil asi do tří čtvrtin - hlavně lapání jednoho podvodníka druhým. Po zbohatnutí se ovšem do té doby suverénní Ostap začal chovat jako praštěný. Konec dosti hořký. Nevím, jestli to tak autoři chtěli opravdu napsat, jestli vůbec věděli, jak to ukončit nebo jestli jen museli zvolit přijatelné morální vyznění. Líbilo se mi ještě zahlcení knížky příběhy vedlejších postaviček, pomocí kterých se právě výtečně charakterizovala ta divná doba. Např. zoufalý monarchista Churávek, který nenáviděl sovětskou vládu, ale kterému výbory a schůze nedaly pokoj ani ve snech. Nebo patetický citový vyděrač a flákač Škopíček s tím jeho: "Barboro, tys samice! Jak hnusíš se mi!" :-)))“... celý text
— eltondo

---

12 stoličiek

„Humoristicko-satirický príbeh, na ktorom je poznať, že bol napísaný v 30-tych rokoch, ale vtipné dielko. V jednej z 12 stoličiek sú skryté rodinné šperky. Dedič Hypolit Matvejevič s Ostapom Benderom idú po nich ako pes po kosti. Hypolit je prototyp starého režimu, neschopný a pohltený novým režimom Sovietskeho zväzu. Ostap je všetkými masťami mazaný a prefíkaný, vždy nad vecou, postavu som si obľúbil. Autor perfektne vykreslil postavy, každá z nich reprezentuje svoju dobu. V knihe sa píše o nezmyselných rozhodnutiach občanov a pokiaľ sú posvätené stranou, sú spoločnosťou akceptované, krádeže sú bežné, veci sa riešia tak nejako po "rusky". Iľja Iľf a Jevgenij Petrov odviedli dobrú prácu.“... celý text
— Peter73

---

---

Dvanáct křesel

„02/2023 Něco jako Ruský Švejk. V zemích bývalého Sovětského svazu naprosto legendární kniha, z níž se citují nespočetné hlášky. Ledy se hnuly, páni porotci! Zde leží muž, který miloval a trpěl. Miloval peníze a trpěl jejich nedostatkem. Příběh se odehrává ve 20. letech a kontext tu hraje velkou roli. Hlavní postava, Hypolit Vrabčinský, je bývalý maršálek šlechty. Jeho rodina pochopitelně o vše přišla během znárodnění. Vrabčinský se dozví o diamantech, jež do jednoho z dvanácti křesel, ukryla jeho teta, dá se dohromady s příčinlivým a geniálním Ostapem Benderem a následuje humorná honba za pokladem. Ta premisa mě zpočátku děsila - to jako vážně budu na skoro 400 stranách číst jen to, jak se snaží postupně najít všech dvanáct křesel a nic dalšího už tam nebude? Ale ono to funguje, protože ty podzápletky jsou prostě boží. V paměti mi utkvěla specificky hlavně nová linka tramvaje. Ale nejvíce na knize oceňuji ten pohled na Rusko před sto lety - respektive to zjištění, že za 100 let se Rusko nikam neposunulo. Stejně jako dnes, už tenkrát to byla země zmaru, kde nic nefunguje a nic není a jediným východiskem z toho marastu je dělat si z toho srandu. Fascinuje mě, jak se v příběhu může stát cokoliv, autoři mají bezbřehou fantazii, ale nezdolný Ostap Bender se jako tank žene dál a dál a svou výřečností překonává jednu překážku za druhou. S tímhle člověkem bych chtěl kamarádit.)“... celý text
— Hellboy

---

Dvanáct křesel

„Úžasná komedie“
— martin4950