eltondo
komentáře u knih
Paní temnot
Peter Tremayne (p)
Kvůli časové tísni je to tentokrát všechno takové rychlejší, naléhavější, akčnější a situace hlavních hrdinů o poznání zoufalejší.
Pobavilo: citace Petrarky, splasklý míč, kilometry v přímé řeči a taky to, že v jednu chvíli překladatel na okamžik prohodil role zbrojnoše Dega a krčmářky Lassar.
Dr. Sherlock Holmes v Čechách a jiné případy
Rudolf Čechura
Nedoylovský Sherlock Holmes řeší případy díky svým hlubokým znalostem přírodních věd. Škoda, že jsou zastoupeny jen některé obory, vždyť rozsah přírodních věd je mnohem širší. Navíc některá témata a postupy jsou si velmi podobná. (Spoiler: viz např. jedovatý med/jedovaté slepičí maso).
Celkově milé, ale spíš pro děcka.
Spánek
Chris Winter
Srandičky, srandičky a skutek utek. Mezi spoustou hlášek, vtípků, příhod apod. je zakódována teoretická část problematiky spánku. Praktických rad je zde ovšem pomálu. Donekonečna se opakuje se zlehčování problému nespavosti. Nebo je zde například zmíněno, že vynechání některé fáze spánku je abnormální a dotyčný má problém. Co se s tím má ale dělat - to chybí.
A v závěru knihy už byl překladatel unavený, když místo benzínu přeloží olej a místo šatníku klozet.
Čarodějky na cestách
Terry Pratchett
Četlo se to výborně, i když konec se mi trochu zamotával. Připadal mi zkomplikovaný. Třeba bez Soboty by se to klidně obešlo. Nebo Casanovleza. Ale možná mi jen něco uniká.
Nejsou tu ale jen o komické situace a vtipné hlášky. Třeba z osudu vnitřně ztrýzněného vlka doslova zamrazí. A Genova mi připomněla komunistickou diktaturu a tyranii, kdy je na první pohled vše velkolepé, čisté a krásné. Ale kdo to kazí a není veselý a šťastný, tak toho čeká kriminál nebo ještě něco horšího.
Čekal jsem taky, že se v závěru nějak zapojí ti, kterým čarodějky po cestě pomohly. Tak to přece v pohádkách bývá. Takto byli trpaslíci ze závalu nebo město sužované upírem jen krátké epizodky bez dalšího kontextu.
Jinak Magráta je i nadále moje favoritka.
"Komu říkáš panna?" rozčílila se Stařenka Oggová :)
Starožitná smrt
Stanislav Češka
Když se něco děje ohledně "případu", tak je to záživné. Konec je tedy trochu málo uvěřitelný, ale budiž.
Nepřirozená je komunikace jednotlivých osob. V podstatě vtipná, jazykově vytříbená, ale dlouhá a krkolomná souvětí, která se nehodí do přímé řeči. Navíc se tímto stejným stylem vyjadřují snad všichni zúčastnění.
A co mě vyloženě iritovalo, tak to byl styl flirtování dvou hlavních postav a líčení restaurací a jejich kulinářských nabídek. Nesedlo to tam a působilo to jen jako zbytečná vata.
Smrt z milosti
Peter Tremayne (p)
Tentokrát prakticky čistá detektivka. Omezený počet osob na uzavřeném prostoru a samozřejmě vraždy jedna za druhou. Historické souvislosti, rodové vazby a irská nepřeložená slova - vše omezeno na naprosté minimum. A kromě kurzu lodivodství se dozvídáme, že v Irsku byl vynalezen pozemní hokej ;)
Čte se to výborně.
Orgie v chomoutu
Carlton Mellick III
(SPOILER) Takový žánr (bizarro fiction) jsem zatím ještě nečetl. Možná proto mi začátek připadl naprosto fascinující. Pak ale přišlo - v podstatě už nic. Žádné vyvrcholení, zvrat a rozuzlení. (I když místo slova "vyvrcholení" bych měl použít spíš odborný pojem "krize", protože vyvrcholení je vlastně podstatou zbytku knihy :)
Prostě hned zkraje po bizarní svatbě se manžel dozví, že prostřednictvím sexu bude celý "vstřebán" jako výživa plodů, které v sobě nosí jeho těhotná manželka. No a tak se i stane :/
Aristokratka pod palbou lásky
Evžen Boček
Na rozdíl od mnohých ostatních si nemyslím, že je to nejslabší díl. Pořád je vtipný, akorát je takový nějaký víceméně pořád stejný, nic nového nepřináší a tudíž je až zbytečný. Nabízelo by se nějak akčněji využít milenecký propletenec, zápolení nápadníků, prekérní situace atd. - tato možnost zůstala bohužel nevyužita.
Poslední cantilena / Tajemství Tudorovců
Vlastimil Vondruška
Nymburský příběh měl zajímavou zápletku. Ale Anglie byla plná falešných stop a vůbec všeho, že vysvětlení mohlo být jakékoliv - ale popravdě mě už ani moc nezajímalo.
Kapitán Stellwerther
Jan Horníček
Za mne pecka.
Na rozdíl od ostatních se mi líbil i příběh, i když vysvětlení v závěru chybí.
Peckou myslím mistrně popsanou atmosféru, kdy autor zpracoval snad všechny možné formy hnusu, zmaru, deprese a zoufalství. Mlha, bláto, déšť, zima, vítr, temno, rozvodněná řeka. Všechno chátrá, plesniví, hnije a rozpadá se. Lidé zmrzačení, znetvoření, nemytí, zpocení, špinaví, zavšivení a páchnoucí. Zvířata vychrtlá, jen krysy a larvy vypasené. Z míst: smradlavá putyka, sanatorium pro šílence, děravý kostel změněný na slepičárnu, drsné vězení, krásná architektura devastovaná lůzou, sklepení, oprýskaná omítka. Zlo, brutalita, beznaděj. Puch, špína, plíseň, sliz, zvratky, splašky, výkaly, hnis. Prostě taková učebnice black / death / doom metalu :)
Až mi přišlo legrační, že se autor důsledně vyhnul čemukoliv, co by mohlo být aspoň normální když už ne trochu hezké.
Umění slovní sebeobrany - Nejlepší techniky všech dob
Matthias Pöhm
Plusem je to, že jsou uvedeny konkrétní návrhy, co v problematických situacích říct. (A ne pouze obecné fráze typu: "nenechejte sebou manipulovat", jaké jsou často k nalezení v publikacích obdobného typu).
Mínusem je to, že skoro na všechny doporučené hlášky mě okamžitě napadaly shazující reakce.
A o tom, když autor dá do názvu "Nejlepší techniky VŠECH dob", si myslím svoje.
Vysmátá koza aneb Přízrak krásné modelky
Ivana Vostřáková
Trochu taková červená knihovna ze hřbitova. Začátek při seznamování se s originální situací a se všemi účastníky je docela čtivý. Po půlce se ale začne mlátit prázdná sláma pořád dokola - někdo se diví pořád stejným věcem, někdo je pořád stejně zamilovaný, někdo si pořád stejně nemůže zvyknout na jeho novou situaci, někdo zkouší pořád stejné podrazy, i když je za ně pořád stejně trestán atd. Tahle pasáž byla fakt k nepřečkání a dávám za ni body dolů.
Plusové body dávám za originální nápad, za celkem bohatý jazyk a (možný spoiler) za to, v jakých všemožných podobách jsou mrtví/nemrtví ztvárněni (člověk proměňující se ve zvíře, zombík, mlžný chuchvalec, kostlivec, oživlá socha, kouřová chapadlovitá hmota proměnlivého tvaru, nesmrtelná osoba přežívající staletí v hrobce atd.)
Na další díl se ovšem nejspíš nechystám.
Začínáme na burze
Ondřej Hartman
Líbí se mi, že jsou zde i opravdu konkrétní rady, doporučení a postupy. Ne pouze obecné fráze typu "vytvořte si svou vlastní strategii", které lze často najít jinde.
Pohyblivé obrázky
Terry Pratchett
Výborné, i když kritika Hollywoodu je až moc přímočará. Viktor jako student magie byl fajn, ale jako filmová hvězda už byl víc rozumný než zábavný. Třetí čtvrtina by chtěla fakt zkrátit. Pobavily třeba falešné pravé fousy, ale hlavně trollí námluvy s "květinou", když trollové mají pro všechny rostliny jeden výraz "ugrah".
Nezralá vražda
Stanislav Češka
Kromě knih od Michala Sýkory jsem žádnou detektivku ze současnosti asi ještě nečetl. Proto jsem vyzkoušel tuto knihu a můžu prohlásit, že pokud je tohle typickým reprezentantem detektivního žánru, tak mě to dál ani moc neláká. Zápletka, napětí, překvapení, akce, nějaký vývoj - nic z toho tu není. Akorát mě "pobavila" ta čeština jak od gymnaziálního profesora, kterou všichni zúčastnění (až na jednoho opilce) v přímé řeči mluví : samé avšak, tudíž, nyní, tedy, ovšem. Místy je v každé druhé větě slovo "však".
Na druhou stranu: čte se to dobře a policejní / kriminalistická práce je zde popsána výborně a myslím, že i hodně reálně.
Kroniky Jakuba Vandrovce
Andrzej Pilipiuk
Některé kousky jsou fajn - mají vybudovanou atmosféru i pointu. Jiné věci jsou praštěné úlety, které mají možná být humorné - mě to ovšem moc nerozesmálo. Nejhorší je dlouhá povídka o hotelu, kde se za sebou řadí nekonečný sled prdlých ale nezábavných a nezajímavých nápadů bez gradace a pointy. Asi si přečtu ještě jeden díl, ale žádný zázrak to teda není.
My tři a já
Vlasta Redl
Místy trochu nesourodá směs zážitků z cest, vzpomínek na dětství / mladí, popisu kamarádů a filosofických úvah o čemkoliv. Tato nesourodost ale vůbec nevadí a knížka se čte moc dobře. Kupodivu zde Vlasta vůbec nepíše o svých konkrétních písních, albech, kapelách, koncertech atd. - to mě trochu mrzí.
Možná by se dalo Vlastu podezřívat z toho, že hlavním smyslem knihy je jeho filosofování, které potřeboval vrhnout na papír, ale aby to nevypadalo tak dychtivě, tak je jen tak ležérně poukrýval mezi hromadu bohémských příhod z cest a blbnutí s kamarády.
A shodou okolností jdu pozítří na Vlastův koncert :)
Trpké víno / Klášterní kostnice
Vlastimil Vondruška
Standardní Vondruška. Pořád ale slabší než Oldřich z Chlumu. Přehnaná je všestrannost pomocníků. Rozárka - holka z ulice zahraje jeptišku, štětku (to vlastně znala z dřívějška) a v některém z předchozích příběhů bez problémů i mladou šlechtičnu. Student Petr z přehledem obehraje zkušené karbaníky, zneškodní čtyři trénované zbrojnoše, ale jeden hendikepovaný týpek mu uteče. Tohle mě už nebaví.
V pondělí v osm ráno
Jaroslav Špulák
Mám z toho rozpačitý dojem. Některé situace a příhody prdlých přátel jsou zajímavé. Závěr a vyznění divné.
(Nechápu, jak mohla uživatelka Nuny vědět hned na začátku, k čemu to směřuje. Ani jí to stejně nevěřím ;)
Rozum proti kovidové panice
Václav Klaus
Názory odborníků, kritizující vládní způsob boje/neboje proti Covidu. Logicky, s předkládáním důkazů, fakt, příkladů atd.
