eltondo
komentáře u knih
Smrt nosí rudé škorně
Pavel Hrdlička
Výborné čtivo. Moje první kniha od pana Hrdličky a jsem nadšený.
V prvé řadě je třeba si uvědomit, že nejde o klasickou detektivku, ale spíš o výřez ze služebního (částečně i rodinného) života podrychtáře Václava, který je něco mezi obecním úředníkem, policajtem a soudcem. A k jednomu většímu případu průběžně řeší i další menší případy a obyčejné problémy.
Atmosféra je skvěle vystižená a reálie velmi detailní. Zatímco u pana Vondrušky jsou reáliemi dokola hlavně hliněná lahvice a Otovy vlasy nakadeřené podle poslední italské módy, zde poznáváme běžný život středověkých Pražanů a tehdejší místní samosprávy snad na každé stránce. Například, že obyčejní lidé mají zakázáno nosit velkou parádu, aby nenaštvali ty vznešenější, kolik rozsouzených případů má rychtář jako normu za jeden den nebo na kolik vyjde jeden výstřel z bombardy a že je to tolik, že to raději ani nikdo nevyzkoušel :)
Hotýlek
Alena Mornštajnová
Moje první kniha od autorky. Musím přiznat, že po tom velkém mediálním ohlasu ohledně paní Mornštajnové jsem čekal větší pecku. Čte se to sice velice dobře, ale všechno plyne tak nějak průměrně - jako život hlavního nehrdiny Václava. Průběžně přichází tu pěkné - tu zlé situace, ale jsou podané tak nějak bez emocí, bez gradace situací, bez pořádné zápletky. (Nechápu, kde uživatelka strbkav vzala neskutočne prepracovanú zápletku). Myslel jsem, že to konečně nabere spád po události s Marcelkou, ale i tohle zas tak nějak odplynulo v dál. Postav je tam opravdu jak na pěti orlojích. Občas jsem si musel třeba po 70 stránkách říct: kurník, kdo je to vlastně ten Bedřich? :) Období po listopadu 89 už je zrychlené a je vidět snaha osudy všech postav vysvětlit a uzavřít. Ale určitě si od paní Mornštajnové ještě něco přečtu - čte se to jedním dechem.
Vlci
František Kotleta (p)
Moje první kniha od Kotlety. Laickým pohledem mohu říci, že kromě zabíjení (nebo aspoň mrzačení) a sexu tu nic tak extra není. A samoobnovovací upíří schopnosti jsou nefér vůči ostatním. Ale ještě něco si přečtu.
Sny umírají s králi
Jaromír Jindra
Povedená kombinace historie, fikce, detektivního pátrání a love story.
Začátek je až moc historicko-faktický, ale pak se to dobře nakombinuje a je to zajímavější. Konec je ale takový nedodělaný.
U mě dobrý. Zkusím i další knížky.
Paní temnot
Peter Tremayne (p)
Kvůli časové tísni je to tentokrát všechno takové rychlejší, naléhavější, akčnější a situace hlavních hrdinů o poznání zoufalejší.
Pobavilo: citace Petrarky, splasklý míč, kilometry v přímé řeči a taky to, že v jednu chvíli překladatel na okamžik prohodil role zbrojnoše Dega a krčmářky Lassar.
Dr. Sherlock Holmes v Čechách a jiné případy
Rudolf Čechura
Nedoylovský Sherlock Holmes řeší případy díky svým hlubokým znalostem přírodních věd. Škoda, že jsou zastoupeny jen některé obory, vždyť rozsah přírodních věd je mnohem širší. Navíc některá témata a postupy jsou si velmi podobná. (Spoiler: viz např. jedovatý med/jedovaté slepičí maso).
Celkově milé, ale spíš pro děcka.
Spánek
Chris Winter
Srandičky, srandičky a skutek utek. Mezi spoustou hlášek, vtípků, příhod apod. je zakódována teoretická část problematiky spánku. Praktických rad je zde ovšem pomálu. Donekonečna se opakuje se zlehčování problému nespavosti. Nebo je zde například zmíněno, že vynechání některé fáze spánku je abnormální a dotyčný má problém. Co se s tím má ale dělat - to chybí.
A v závěru knihy už byl překladatel unavený, když místo benzínu přeloží olej a místo šatníku klozet.
Čarodějky na cestách
Terry Pratchett
Četlo se to výborně, i když konec se mi trochu zamotával. Připadal mi zkomplikovaný. Třeba bez Soboty by se to klidně obešlo. Nebo Casanovleza. Ale možná mi jen něco uniká.
Nejsou tu ale jen o komické situace a vtipné hlášky. Třeba z osudu vnitřně ztrýzněného vlka doslova zamrazí. A Genova mi připomněla komunistickou diktaturu a tyranii, kdy je na první pohled vše velkolepé, čisté a krásné. Ale kdo to kazí a není veselý a šťastný, tak toho čeká kriminál nebo ještě něco horšího.
Čekal jsem taky, že se v závěru nějak zapojí ti, kterým čarodějky po cestě pomohly. Tak to přece v pohádkách bývá. Takto byli trpaslíci ze závalu nebo město sužované upírem jen krátké epizodky bez dalšího kontextu.
Jinak Magráta je i nadále moje favoritka.
"Komu říkáš panna?" rozčílila se Stařenka Oggová :)
Starožitná smrt
Stanislav Češka
Když se něco děje ohledně "případu", tak je to záživné. Konec je tedy trochu málo uvěřitelný, ale budiž.
Nepřirozená je komunikace jednotlivých osob. V podstatě vtipná, jazykově vytříbená, ale dlouhá a krkolomná souvětí, která se nehodí do přímé řeči. Navíc se tímto stejným stylem vyjadřují snad všichni zúčastnění.
A co mě vyloženě iritovalo, tak to byl styl flirtování dvou hlavních postav a líčení restaurací a jejich kulinářských nabídek. Nesedlo to tam a působilo to jen jako zbytečná vata.
Smrt z milosti
Peter Tremayne (p)
Tentokrát prakticky čistá detektivka. Omezený počet osob na uzavřeném prostoru a samozřejmě vraždy jedna za druhou. Historické souvislosti, rodové vazby a irská nepřeložená slova - vše omezeno na naprosté minimum. A kromě kurzu lodivodství se dozvídáme, že v Irsku byl vynalezen pozemní hokej ;)
Čte se to výborně.
Orgie v chomoutu
Carlton Mellick III
(SPOILER) Takový žánr (bizarro fiction) jsem zatím ještě nečetl. Možná proto mi začátek připadl naprosto fascinující. Pak ale přišlo - v podstatě už nic. Žádné vyvrcholení, zvrat a rozuzlení. (I když místo slova "vyvrcholení" bych měl použít spíš odborný pojem "krize", protože vyvrcholení je vlastně podstatou zbytku knihy :)
Prostě hned zkraje po bizarní svatbě se manžel dozví, že prostřednictvím sexu bude celý "vstřebán" jako výživa plodů, které v sobě nosí jeho těhotná manželka. No a tak se i stane :/
Aristokratka pod palbou lásky
Evžen Boček
Na rozdíl od mnohých ostatních si nemyslím, že je to nejslabší díl. Pořád je vtipný, akorát je takový nějaký víceméně pořád stejný, nic nového nepřináší a tudíž je až zbytečný. Nabízelo by se nějak akčněji využít milenecký propletenec, zápolení nápadníků, prekérní situace atd. - tato možnost zůstala bohužel nevyužita.
Poslední cantilena / Tajemství Tudorovců
Vlastimil Vondruška
Nymburský příběh měl zajímavou zápletku. Ale Anglie byla plná falešných stop a vůbec všeho, že vysvětlení mohlo být jakékoliv - ale popravdě mě už ani moc nezajímalo.
Kapitán Stellwerther
Jan Horníček
Za mne pecka.
Na rozdíl od ostatních se mi líbil i příběh, i když vysvětlení v závěru chybí.
Peckou myslím mistrně popsanou atmosféru, kdy autor zpracoval snad všechny možné formy hnusu, zmaru, deprese a zoufalství. Mlha, bláto, déšť, zima, vítr, temno, rozvodněná řeka. Všechno chátrá, plesniví, hnije a rozpadá se. Lidé zmrzačení, znetvoření, nemytí, zpocení, špinaví, zavšivení a páchnoucí. Zvířata vychrtlá, jen krysy a larvy vypasené. Z míst: smradlavá putyka, sanatorium pro šílence, děravý kostel změněný na slepičárnu, drsné vězení, krásná architektura devastovaná lůzou, sklepení, oprýskaná omítka. Zlo, brutalita, beznaděj. Puch, špína, plíseň, sliz, zvratky, splašky, výkaly, hnis. Prostě taková učebnice black / death / doom metalu :)
Až mi přišlo legrační, že se autor důsledně vyhnul čemukoliv, co by mohlo být aspoň normální když už ne trochu hezké.
Umění slovní sebeobrany - Nejlepší techniky všech dob
Matthias Pöhm
Plusem je to, že jsou uvedeny konkrétní návrhy, co v problematických situacích říct. (A ne pouze obecné fráze typu: "nenechejte sebou manipulovat", jaké jsou často k nalezení v publikacích obdobného typu).
Mínusem je to, že skoro na všechny doporučené hlášky mě okamžitě napadaly shazující reakce.
A o tom, když autor dá do názvu "Nejlepší techniky VŠECH dob", si myslím svoje.
Vysmátá koza aneb Přízrak krásné modelky
Ivana Vostřáková
Trochu taková červená knihovna ze hřbitova. Začátek při seznamování se s originální situací a se všemi účastníky je docela čtivý. Po půlce se ale začne mlátit prázdná sláma pořád dokola - někdo se diví pořád stejným věcem, někdo je pořád stejně zamilovaný, někdo si pořád stejně nemůže zvyknout na jeho novou situaci, někdo zkouší pořád stejné podrazy, i když je za ně pořád stejně trestán atd. Tahle pasáž byla fakt k nepřečkání a dávám za ni body dolů.
Plusové body dávám za originální nápad, za celkem bohatý jazyk a (možný spoiler) za to, v jakých všemožných podobách jsou mrtví/nemrtví ztvárněni (člověk proměňující se ve zvíře, zombík, mlžný chuchvalec, kostlivec, oživlá socha, kouřová chapadlovitá hmota proměnlivého tvaru, nesmrtelná osoba přežívající staletí v hrobce atd.)
Na další díl se ovšem nejspíš nechystám.
Začínáme na burze
Ondřej Hartman
Líbí se mi, že jsou zde i opravdu konkrétní rady, doporučení a postupy. Ne pouze obecné fráze typu "vytvořte si svou vlastní strategii", které lze často najít jinde.
Pohyblivé obrázky
Terry Pratchett
Výborné, i když kritika Hollywoodu je až moc přímočará. Viktor jako student magie byl fajn, ale jako filmová hvězda už byl víc rozumný než zábavný. Třetí čtvrtina by chtěla fakt zkrátit. Pobavily třeba falešné pravé fousy, ale hlavně trollí námluvy s "květinou", když trollové mají pro všechny rostliny jeden výraz "ugrah".
Nezralá vražda
Stanislav Češka
Kromě knih od Michala Sýkory jsem žádnou detektivku ze současnosti asi ještě nečetl. Proto jsem vyzkoušel tuto knihu a můžu prohlásit, že pokud je tohle typickým reprezentantem detektivního žánru, tak mě to dál ani moc neláká. Zápletka, napětí, překvapení, akce, nějaký vývoj - nic z toho tu není. Akorát mě "pobavila" ta čeština jak od gymnaziálního profesora, kterou všichni zúčastnění (až na jednoho opilce) v přímé řeči mluví : samé avšak, tudíž, nyní, tedy, ovšem. Místy je v každé druhé větě slovo "však".
Na druhou stranu: čte se to dobře a policejní / kriminalistická práce je zde popsána výborně a myslím, že i hodně reálně.
Kroniky Jakuba Vandrovce
Andrzej Pilipiuk
Některé kousky jsou fajn - mají vybudovanou atmosféru i pointu. Jiné věci jsou praštěné úlety, které mají možná být humorné - mě to ovšem moc nerozesmálo. Nejhorší je dlouhá povídka o hotelu, kde se za sebou řadí nekonečný sled prdlých ale nezábavných a nezajímavých nápadů bez gradace a pointy. Asi si přečtu ještě jeden díl, ale žádný zázrak to teda není.