eltondo
komentáře u knih
Nitranská brána smrti
Vlastimil Vondruška
Příběh zamotaný až nepřehledný. Dokonce několikeré použití dvojníků. Zajímavé ovšem bylo chování obyvatel města a jejich vztahy k dobyvatelům před, během a po obléhání.
Erik
Terry Pratchett
Za mne perfektní. Naopak se trochu divím spoustě ostatních hodnocení, které knížku označují za slabší. Démonolog s nalepovacími fousy a s věčným Vari!, džungle, kde znali, ale zároveň neznali kolo, ztetkovatělá "trójská Helena", chlebíček od Stvořitele, peklo, které teprve s moderní koncepcí začalo působit účinná muka, Fontána mládí, jejíž voda se musí převařovat - to všechno mě velice bavilo. Mohlo to být delší.
25 typů lidí - Jak s nimi jednat, jak je vést a motivovat
František Bělohlávek
Knížka zajímavá, srozumitelná a myslím, že i přínosná. U každého typu jsou popsány možné příčiny daného chování, jaký druh práce se pro něj hodí a naopak - v čem nemá smysl ho lámat. Dále doporučený styl jednání a u někoho i možné způsoby, jak mu pomoct.
Šarlatové zmije
František Kalenda
V podobném duchu jako druhý díl. Krutý středověk sice zůstává, ale i zde je to zaobaleno do ještě víc sarkasticky vtipného jazyka a hekticky čtivého příběhu. Ponuře vykreslená atmosféra, vleklejší příběh a hořké vzpomínky - to zůstalo jen v prvním dílu.
Zajímalo by mě, jestli ve 14. století děcka opravdu chodila na zamrzlou řeku bruslit.
Zapomenutá legie
Ben Kane
Taky moje první kniha od autora. Mám podobné dojmy jako mnozí ostatní. Nejvíc z duše mi mluví komentář uživatele Vlk.kh
První čtvrtinu jsem se nemohl začíst - moc různých rozjezdových příběhů všech hlavních postav + mraky jmen vedlejších postav. Poslední čtvrtina trochu zdlouhavá až nezáživná. Od doby, kdy se k ostatním přidal i Etrusk, mě časem štvalo jeho předvídání budoucnosti.
Nechce se mi věřit, že by se k otrokům a gladiátorům chovali tak krutě krutě i cizí lidé. Že by je s klidem a bez trestu mohli i zabít. Vždyť byli celkem drahým majetkem svých pánů - a dobrý pán si majetek hlídá :)
A toho pokřižování v roce 53 před Kristem jsem si taky všiml.
Pavoučí síť
František Niedl
(SPOILER) V Itálii se ze Spidermana stává Superman, jelikož na co Lukáš sáhne, to se mu daří. Naučit se skvěle Italsky za pár týdnů - to je ještě to nejmenší. Na rozdíl od většiny ostatních se mi první díl líbil víc. V tomto chyběla detektivní linka - vlastně celkově tu nějaký příběh vlastně ani nebyl. Akorát jakási pofidérní hierarchie, kdy velké zvíře přebije vždycky ještě větší zvíře. (možný SPOILER) Nevím, jestli je správný happy-end, když svého otrokáře začnete brát jako kamaráda.
Nejhorší obavy
Michal Sýkora
Romány jsou lepší než povídky, ale i toto je moc fajn. Není tu sice moc prostoru na rozehrátí složitějšího příběhu a vykreslení charakterů, ale co naplat. Před potopou je zajímavé pátráním v minulosti, Akademik Plíšek mne potěšil (jelikož jsem přišel na JAK) a Nejhorší obavy jsou takový hodně černý a krutý žert. S tím, jak ke konci ubývaly stránky, jsem byl čím dál neklidnější. Tohle pan Sýkora nemusel :/
Zločin na Bezdězu
Vlastimil Vondruška
Nedoporučuji během čtení dělat delší pauzu, což se stalo mně. V tom zástupu postav jsem byl tím pádem ztracen na druhou, protože jsem úplně zapomněl, kdo je kdo. Napadlo mě, že si v těch postavách udělám grafický diagram - kdo s kým atd., jako se to dělává v dnešních kriminálkách. Pak jsem si ale uvědomil, že často ani sám autor nemívá ve jménech postav zcela jasno a stabilno, tak jsem toho nechal. Závěr mi připadal už vyloženě skoro v cimrmanovském stylu á la "takže moje maminka je moje babička" nebo "já nejsem tvůj otec, já jsem tvůj syn".
U příští knihy se musím víc soustředit :)
Platnéř
František Niedl
Knížka velmi čtivá. Středověký spiderman je sympaťák stejně jako drsnější správňák rychtář Pardus. Je vidět, že autor má středověk nastudovaný, příběh ale vyznívá mírně naivně. Přesto bych jej neoznačoval za pohádku jako mnozí zde. Vždyť co chlapec dokázal (možný spoiler): získal výuční list a sehnal levný a příjemný transport do Itálie. Princezna ani půl království se nekonaly. Zatím.
Líbilo se mi umístění příběhu do středních a spodních vrstev společnosti (téměř) bez šlechtických postav.
Trochu nepravděpodobné mi přišlo, že by si nikdo nevšiml, že Lukáš si v dílně v noci potají dělá své "melouchy". A velmi by mne zajímalo, jestli na přelomu 14. a 15. století už existovaly puškařské cechy.
Výborná postřeh Isew za popletená jména.
Poslední aristokratka
Evžen Boček
Čte se to velmi dobře, ale přestože je jazyk velmi vtipný plný humorných obratů, tak tomu něco chybí. Nemá to příběh, gradaci, vývoj ani závěr. Jde jen o dlouhou řadu podobných skečů, což ještě zdůrazňuje jednoduché psaní formou deníku. Josefovy mrzoutské glosy jsou ovšem perfektní :) Poněkud nepřirozeně působí to, že v samotné Marii ze dne na den nezůstal snad ani kousek Američanky.
Rozhřešení vraždou
Peter Tremayne (p)
Tak jako všichni komentující, tak i já si postěžuji na všechny Aldfrithy, Alhfrithy, Alhflaedy, Athelnothy, Athelswithy atd. ze začátku. Jakoby autor udělal test, kdo z čtenářů odpadne a kdo vydrží pokračovat. Pak už ale naštěstí události nabírají spád, děj i vyšetřování jsou celkem intenzivní a raněstředověcí Dempsey a Makepeaceová se snaží. Čte se to fajn. Jen si nejsem jistý, jestli se v roce 664 v běžném hovoru používaly obraty, že někdo přijde za čtvrt hodiny nebo že něco trvalo deset minut. A taky spojení "jsem v pohodě" tu působí jako pěst na oko.
Mohlo se přidat víc diskuzí z rokování na synodu. Bylo docela zábavné sledovat hádku o tom, jestli si mniši mají holit plešku na havla nebo na pavla.
A obdivuji uživatele Finn69, který pachatele uhodl už po dvacáté stránce, když se vražda stala až na stránce padesáté třetí ;)
Vilný stařec a hamižné ženy
Marina Lewycka
Jsem rád, že jsem tu knihu přečetl. Z nějakého důvodu jsem čekal crazy taškařici o nadrženém gentlemanovi, což se nekonalo. Když jsem se s tím smířil, mohl jsem se soustředit na vesměs neveselé životní příběhy jednotlivých postav (válečná holčička) - vždyť i ta nesympatická, buranská, vyčuraná a zlá manipulátorka Valentina je svým způsobem nešťastná a politováníhodná. Naštěstí je zde v závěru jakási optimističtější katarze. Vedle současného příběhu se seznamujeme s ještě smutnější a krutou historií Ukrajiny a Ukrajinců (stalinismus, hladomor, fašisté, lágry, gulagy, zneužívání západem po pádu komunismu, mafiáni a gangsteři apod.), která shodou okolností ve stejně nešťastném směru pokračuje i v dnešní době.
Velmi trefný (myslím i pro současnou ČR) je popis miliardářů, kteří začínají jako zločinci, gangsteři a loupeživí rytíři, ale časem "jsou jejich nadace čisté jako studánka".
Zlomený král
František Kalenda
Úplně jiný styl než v prvním díle. Tam bylo vše ponuré, vleklé, více linií, fůra nejasných naznačených vzpomínek - u Sigfrieda skoro pořád navíc zakalených alkoholem. Tady je příběh přímočařejší a "odsejpá" to. Ke konci až moc - rychlé střídání ožehavých situací působí lacině a kazí jinak dobrý dojem. Je tu i relativně hodně jazykového humoru: "chlap se pokoušel udržet žebra v obvyklém pořadí" (po švihu mečem přes hrudník). Angličan se z cynického zabijáka proměnil ve švejkujícího šprýmaře. Sigi už není pořád našrot. A Klára u mně ztratila i ten zbytek sympatií z prvního dílu.
Perfektní páreček a další vzorečky k nakousnutí
Kjartan Poskitt
Soubor základních i méně známých matematických vzorečků doprovázený vtipným komentářem. Trošku mě mrzí, že většinou se uvádí jen výsledný vzoreček. Myslím, že mnohem zajímavější by bylo uvést i způsob jeho odvození. Vidět krkolomný vzoreček pro objem dvanáctistěnu je celkem k ničemu - nemyslím si, že ho někdo někdy k něčemu použije. Ale způsob jeho odvození může vést k procvičení matematického myšlení.
Podivuhodná cesta fakíra, který uvízl ve skříni z IKEY
Romain Puértolas
Zpočátku trhlá až bizarní taškařice (náhodou fakírská postel v nabídce Ikey je super nápad) se postupně mění v sluníčkářskou moralitu s hořkými příběhy. Idealistický happyend už je úplně bez humoru. O problematice migrantství toho ale autor nejspíš hodně ví, jelikož se tomu věnuje i ve svém oficiálním povolání.
Modré stíny
Michal Sýkora
Příběh napínavý, jazyk obratný a vtipný. Autor je docela odvážný, když jako symbol polistopadového hnusu, kariérismu, křiváren, klientelismu, protekce atd. popisuje ódéesáckého grázla z Olomouce s klukovsky šibalským úsměvem tak, že každému je hned jasné, o kterého politika jde. I ta přesmyčka jeho příjmení (Gelnar) je tak jednoduchá, aby nebylo pochyb. Dovedu si představit, že i ostatní postavy mají své konkrétní živé předobrazy v Olomouci - např. nesnesitelná anarchistická profesorka Kulová nebo zlomený bojovník za morální čistotu Lautner. Velmi často se v knize objevuje jakýsi až zbytečně podrobný olomoucký místopis - kam vede nějaká ulice, se kterou jinou se křižuje, kam se z ní dá odbočit, jestli je to jednosměrka atp. - a přitom mě to nijak nenudilo. Chudera Kristýna celou dobu k politování.
Vraždy ve znamení hvězdy
František Kalenda
Jak už bylo zmíněno - detektivní linka je upozaděna a více jde spíš o thriller. Je vidět, že je zde rozehráno ještě více osudů, které čekají na dokončení v dalších dílech. Líbilo se mi vykreslení životních příběhů a postojů i vedlejších postav, které se v knize třeba jen mihnou. A atmosféra středověku je zde mnohem syrovější a krutější, než v knihách jiných autorů, kde se v klídku pojídají skopové kýty a popíjí medovina ;) Tady je utrpení popsáno hodně naturalisticky. Rivka se chová nepřirozeně: utéct nedokáže, ale bodat jo. A Siegfried je až moc často na plech.
Sto důležitých věcí, které nevíte (a ani nevíte, že je nevíte)
John D. Barrow
Spousta zajímavých věcí, ale je to většinou psáno povrchně. Někde to nevadí, ale něco by si hlubší rozbor zasloužilo. Strašně moc kapitol má pouze jednu stránku. Ale celkově ok. Co se mi třeba líbilo: americký prezident, který vymyslel nový důkaz Pythagorovy věty, hledání optimálního způsobu, jak skládat různě velké věci do krabic, jak vybrat nejlepšího uchazeče, když na okamžité rozhodnutí je pouze jedno setkání atd. Některé kapitoly se ale doslova opakují v následující autorově knize (např. počet hlídačů).
Nechte maličkých
Peter Tremayne (p)
Samotný detektivní příběh výborný. Historické pozadí složitější a až mírně nudné. Plusový bod za mapku, minusový za originální názvy povolání, funkcí, místností atd. Proč se musí místo "správce opatství" psát "fer-tighis"? Sestra Fidelma je na jedné straně super detektivní a právnická kapacita - na druhé straně dokáže být neuvěřitelně naivní a hazarduje se životem (bohužel nejen svým).
Čarostřelec
Jan Horníček
Mně se to četlo dobře. Řekl bych, že na prvním místě tu byla skvěle zpodobněna atmosféra. Drsný kraj, drsná příroda, drsné klima, drsní lidé, drsné osudy. Mráz, fujavice, šero a deprese z toho jen čiší. Příběh tak nějak starosvětsky neobratný a krkolomný, ale k té atmosféře mi to sedělo. Detektivka to není ani náhodou.