Nejhorší obavy
Michal Sýkora
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/428843/bmid_nejhorsi-obavy-7lJ-428843.jpeg
4
197
197
Detektivové od Nejsvětější Trojice série
< 5. díl
Po čtyřech románech se oblíbená vyšetřovatelka Marie Výrová vrací v souboru obsahujícím tři rozsáhlejší povídky. Po odchodu od policie Marie přijala nabídku přednášet na olomoucké univerzitě praktickou kriminologii. Avšak ani poklidná akademická dráha ji neuchrání před kontaktem se zločinem; znovu tak musí spojit síly s bývalými kolegy při vyšetřováních, která se jí osobně dotýkají. V povídce „Před potopou“ se Marie na popud své studentky Lucie vrátí k devatenáct let staré dopravní nehodě, která možná nehodou nebyla. Zájem o dávno uzavřený případ spustí sled dramatických událostí, při nichž jde jí i Lucii o život. V příběhu „Životní dílo akademika Plíška“ se musí vyrovnat se smrtí přítele zavražděného za okolností, jež silně připomínají klasickou „záhadu zamčeného pokoje“. A titulní povídka „Nejhorší obavy“ zastihne Marii v Jeseníkách, kde si původně plánovala koupit chatu. Namísto toho se zapojí do případu, jehož aktéry jsou zdejší sukničkář a podnikatel, nevěrná manželka lázeňského doktora a svobodná matka — to vše v čase vyhrocené kampaně před volbami starosty. Čtenář tu najde všechno, díky čemu se autorovy romány těší oblibě: sympatickou postavu „Velké Sovy“, napínavé pátrání, věrohodné postavy, zajímavé prostředí, ale i aktuální společenské otázky.... celý text
Přidat komentář
Veľmi dobre napísané, zaujali ma všetky tri poviedky. Určite si od autora ešte niečo prečítam.
Pěkně napsané, dobře se čte. Taky si Marii představuju jako Kláru Melíškovou. Jen tedy ty nejhorší obavy se bohužel vyplnily... ale to knížce na kvalitě neubírá.
Miluju Velkou Sovu. Jak v knižní, tak i v televizní podobě. :-)
Skvělé detektivní příběhy, doporučuji.
Už neumím rozlišit, jestli je kniha líp napsaná než první díly, nebo se mi líbila právě díky televiznímu zpracování a skvělému ztvárnění postavy Marie Vyrové skvělou Klárou Melíškovou, ale i dalších protagonistů.
Každopádně se těším na další díly.
Ten konec mne jako matku dětí šokoval. První dva příběhy mě až tak moc nezaujaly, ten poslední byl koncem šokující.
Nejvíc se mi líbila poslední část. Ne vše bývá dořešeno, jen na to bohužel doplatily děti, hrozné.
Mám ráda televizní minisérie s paní Výrovou, Klára Melíšková ji hraje skvěle.
Tahle kniha mě bavila svou originalitou místa i příběhů. Autora zatím nemám moc načteného, tak se na to chystám.
Sýkora prostě umí psát skvěle a ukázal to i na souboru delších povídek. Každá je úplně jiná a každá svým způsobem dokresluje příběh detektivů od Trojice, olomouckého rybníčku, kde se skoro všichni znaj... a hlavně Marie. V první povídce mě zaujal osud Lucie - jako kdyby Mariiny mladé spolupracovnice a chovanky stíhalo nějaký prokletí, nelze si nevzpomenout na Kristýnu z předchozích dílů. Ve druhé mě asi nejvíc oslovil detail - vtažení o pár let zpátky, kdy Mariin oblíbenec dostal Nobelovku, sama jsem vzpomínala, jak mě to překvapilo a potěšilo.
Nejvíc strhující je samozřejmě poslední povídka, kterou jsem sice už znala z audioverze na Českém rozhlase... ale i tak mě znovu vzala. To není detektivka z knížky, ale detektivka jako ze života. Já teda happyendy obecně nemám ráda, přijdou mi umělý a mnohdy vylhaný... ale tady jsem až do poslední strany doufala, jestli tam třeba není ještě oproti audioverzi nějaké autorovo PS s aspoň trochu uhlazujícím koncem...
Jako abych ještě pět minut před koncem/jedno otočení stránky před koncem (u zastávky na Červenohorským sedle) doufala v zázrak, a navíc by to byl zázrak fakt lacinej, umělej a přesně takovej, jaký nemám ráda... to se mi stává málokdy. A mám pocit, že přesně to autor chtěl a přesně takhle chtěl čtenáře vybičovat - aby těm dvěma skoro až nadával "nechlemtejte to kafe a běžte na tu pitomou procházku do kopců".
Sýkora holt je drsňák... a právě to se mi na něm líbí, že se s tím nemaže. Ale někdo by si už o něm moh začít myslet, že nemá rád určitou část populace. :)
Jsem ráda za každou knihu s velkou "Sovou".
Opět jsem vyslechla audio. Nejvíce se mi líbila povídka Před potopou, Pak ta nejkratší Životní dílo akademika Plíška, no a ta hlavní "Nejhorší obavy" se mi moc líbila, až na ten konec. Nemám ráda nedořešené konce.
Michala Sýkoru mám opravdu moc ráda. Nejen, že píše výborné detektivky, ale hlavně je umisťuje do prostředí a okolí mé milované Olomouce. Nejhorší obavy jsem bafla v knihkupectví, aniž bych věděla, že se jedná o povídky. Když jsem to zjistila, byla jsem zklamaná a knížka mi pak rok ležela v knihovně. Povídky opravdu moc nemusím a nemám s nimi příliš dobré čtenářské zkušenosti. Pak ale přišla ta správná chvíle a já po knize sáhla. A světe div se, z pera Michala Sýkory fungují i povídky.
Tři příběhy, které spojuje opět naše oblíbená Velká Sova, tentokrát již mimo aktivní službu. Každý příběh byl originální. Do prvního se mi hůře začítalo, ale pak mě bavil. Druhý byl nejkratší, ale přesto měl vše, co potřebuje. Oba příběhy měly reálné a uvěřitelné rozuzlení a já s nima byla velmi spokojená. Trochu z jiného těsta byl příběh třetí. Kdo čte Sýkoru, ví, že autor se se svými postavami úplně nepárá a tohle muselo být silné kafe určitě i na silnější povahy, než jsem já. Rozuzlení bylo opravdu drsné a běhal mi z něj mráz po zádech. Otázka zní, jestli to není další z důvodů, proč si autor zaslouží body navíc. Těžko říct...
Já ale knihu celkově hodnotím nejvyšším možným počtem bodů. Ne že by byla to nejlepší, co autor vytvořil, ale spíš tím chci ocenit žánr povídek jako takový. I povídka může mít hlavu a patu a to je pro mě super zjištění :-). Doufám, že Michal Sýkora bude s touto sympatickou detektivní partičkou nadále pokračovat.
Michala Sýkoru čtu ráda, takže po přečtení předchozích detektivek jsem vzala zavděk i jeho povídkami. Musím říct, že nejvíc se mi zamlouvala až poslední, podle které se celá ta knížka jmenuje. Ta měla spád, šmrnc, napětí...ale bohužel, nečekaně špatný konec. Tak za ten jsem jednu hvězdičku ubrala, protože pohádky mají přece končit dobře? Aspoň podle mě. ;)
(SPOILER)
Tri povidky a tri zazitky.
Prvni povidka „Pred potopou“ byla skvela detektivka, vtipne popisy situaci, prostredi. Pachatel byl od jiste chvile tuseny, ne-li jisty, ale presto vyborne detektivni cteni.
Druha povidka „Zivotni dili akademika Pliska“ byla kratka povidka, kde se resilo prakticky jen to, jak to ten vrah udelal, protoze jsme vedeli od zacatku, kdo vrazdil.
Treti povidka „Nejhorsi obavy“… tak tady jsem poradne skripala zubama. Zaprve jedna z nejhorsich postav vubec, krava Helena, ta ve me vzbuzovala chut ji proplesknout. Hadka ohledne voleb byla tak ziva a bohuzel i uveritelna, ze z toho ctenari nemuze byt dobre. No a ten konec. Naprosta lidska mizerie…. Hrozne jsem doufala, ze to dopdne dobre, ale kniha se tencila a najednou prisla posledni stranka….
Série příběhů s vyšetřovatelkou Výrovou dočtena a i tyto (doufám, že ne poslední)nemohu hodnotit jinak než pěti hvězdičkami a klidně bych dal i šest.
Stejně jako hodně čtenářů jsem smutný ze závěru příběhu "Nejhorší obavy".Jak někdo zde píše že takový konec do žánru nepatří,tak si myslím, že právě ten dělá z něj něco víc, než "obyčejnou"detektivku.Vyprávění o předvolebních událostech jedné malé obce v kombinaci s jednáním některých ne zrovna morálně čistých osob vede k tragédii, které tím u mne vyvolává pocit uvěřitelnosti.Něco podobného autor naznačil v předešlé knize "Pět mrtvých psů"a vlastně i "Ještě není konec ".
Celou sérii hodnotím plným počtem a potěšilo by mne,kdybych se dočkal dalších pokračování.
Romány jsou lepší než povídky, ale i toto je moc fajn. Není tu sice moc prostoru na rozehrátí složitějšího příběhu a vykreslení charakterů, ale co naplat. Před potopou je zajímavé pátráním v minulosti, Akademik Plíšek mne potěšil (jelikož jsem přišel na JAK) a Nejhorší obavy jsou takový hodně černý a krutý žert. S tím, jak ke konci ubývaly stránky, jsem byl čím dál neklidnější. Tohle pan Sýkora nemusel :/
Netradičně jsem se dostala nejdřív k nějakému z posledních dílů série, ale určitě si přečtu i ty předešlé.
Z těchto tří povídek se mi tak úplně nelíbil příběh Životní dílo akademika Plíška. Ostatní dvě povídky se mi dostaly pod kůži víc. Nejvíc mě chytil příběh Před potopou. Ale ani Nejhorší obavy nejsou marné, ten konec je naopak dost znepokojivý.
Asi na nějakou chvíli zanevřu na Ikea detektivky severských autorů a raději budu lovit v českém, případně slovenském rybníčku. Poslední dobou se mi u českých autorů dostane nohem lepších příběhů, které nejsou - jako u těch severských - jeden jako druhý. Navíc blízké prostředí ještě umocňuje děsivost některých zápletek.
Musím doporučit.
Na povídky moc nejsem, ale tohle bylo spis jako 3 male romany. I kdyz už Marie Vyrova neni u policie, k vyšetřování tří případů se dostane. Opět me to moc bavilo, nejsou to Bondovky, ale "normalni" oidi. Jen poslední Nejhorší obavy, jsem jako máma neměla číst:-(
(SPOILER) Přiznejte se, kdo u třetí povídky doufal, věřil, počítal s dobrým koncem? Uf, tak to byla síla, která se mnou jako matkou dvou dětí, čekající třetí, řádně zamávala. I první dvě povídky stojí za přečtení.
Knihu mi doporučila paní knihovnice. Měla jsem obavy, že příběhy budu znát z televizního zpracování, ale byly zbytečné. Bohužel se mi dostala do ruky opět až několikátá kniha ze série. (Jak ráda čtu vše od začátku.) Holt budu muset počkat, až bude v knihovně k vypůjčení 1. díl této série. Viděla jsem televizní zpracování, které se mi líbilo. Ale pro mě kniha je kniha.
Velkým bonusem případů je prostředí - Olomouc a okolí, které ve mně vyvolávají vzpomínky na dobu mého studia. Opět se mi od čtení těžko odcházelo. A přestože jeden příběh neskončil dle očekávání, určitě sáhnu po další knize autora.
Štítky knihy
detektivní a krimi romány česká literatura české detektivky a krimi Cena Jiřího Marka
Část díla
Autorovy další knížky
| 2016 |  Ještě není konec |
| 2012 |  Případ pro exorcistu |
| 2013 | Modré stíny |
| 2020 | Nejhorší obavy |
| 2018 | Pět mrtvých psů |
Musím říct, že všechny 3 příběhy mě okamžitě chytly. Přestože nejde o případy, ve kterých bychom dlouho tápali po pachateli, dokázala jsem si všechny tři příběhy skvěle užít. Velkým lákadlem knihy je totiž především psychologie postav, kterou autor mistrně ovládá. Každá postava má své důvody a pohnutky, které nemusí být vždy jednoznačné nebo snadno pochopitelné.
Byl to pro mě skvělý čtenářský zážitek a oceňuji nejen samotné zápletky, ale i autorův cit pro detail a práci s postavami.