Nejhorší obavy
Michal Sýkora
Detektivové od Nejsvětější Trojice série
< 5. díl
Po čtyřech románech se oblíbená vyšetřovatelka Marie Výrová vrací v souboru obsahujícím tři rozsáhlejší povídky. Po odchodu od policie Marie přijala nabídku přednášet na olomoucké univerzitě praktickou kriminologii. Avšak ani poklidná akademická dráha ji neuchrání před kontaktem se zločinem; znovu tak musí spojit síly s bývalými kolegy při vyšetřováních, která se jí osobně dotýkají. V povídce „Před potopou“ se Marie na popud své studentky Lucie vrátí k devatenáct let staré dopravní nehodě, která možná nehodou nebyla. Zájem o dávno uzavřený případ spustí sled dramatických událostí, při nichž jde jí i Lucii o život. V příběhu „Životní dílo akademika Plíška“ se musí vyrovnat se smrtí přítele zavražděného za okolností, jež silně připomínají klasickou „záhadu zamčeného pokoje“. A titulní povídka „Nejhorší obavy“ zastihne Marii v Jeseníkách, kde si původně plánovala koupit chatu. Namísto toho se zapojí do případu, jehož aktéry jsou zdejší sukničkář a podnikatel, nevěrná manželka lázeňského doktora a svobodná matka — to vše v čase vyhrocené kampaně před volbami starosty. Čtenář tu najde všechno, díky čemu se autorovy romány těší oblibě: sympatickou postavu „Velké Sovy“, napínavé pátrání, věrohodné postavy, zajímavé prostředí, ale i aktuální společenské otázky.... celý text
Přidat komentář
Autor je hodně ovlivněný prostředím, ve kterém pracuje. Olomoučané jej třeba takto vůbec nevidí.
Dobrá česká detektivka, i když má své neduhy. Občasné nelogičnosti, klišé a kostrbatosti. Pozornost to udrželo, napětí nechybělo.
Parádní příběhy z domácího tedy českého prostředí, dobrá zápletka a Velká sova, skvěle namíchané.
...takové dvě príma milé české detektivky, sympatická Velká Sova, tak akorát napínavé. Třetí povídka...ach jooo. Ale je to u mě za pět (hvězdiček) a těm kdo mají rádi napětí upřímně doporučuji
(SPOILER) Dobrá domácí detektivka, dal bych 4 hvězdy. Realistické prostředí Olomouce a severní Moravy, uvěřitelné postavy. Ale 2 hvězdy dolů za závěr knihy, takový konec do tohoto žánru nepatří. To bylo úplné vybočení jinam, které mne zklamalo a rozladilo. Celou dobu kniha plyne s nadhledem v lehce ironickém tónu a pak toto...
Po delší době příjemné setkání s Marií Výrovou ve třech detektivních povídkách, které jsou stejně jako předchozí romány Michala Sýkory čtivé díky autorově schopnosti plasticky popsat nejen prostředí, ale především různorodost lidských povah. Velká spokojenost.
Jedním z úkolů v čtenářské výzvě na sociální síti bylo přečíst knihu povídek. Původně jsem uvažovala o Krvavém Bronxu, ale jeho anotace mě nějak zvlášť nezaujala, tak jsem sáhla po knize povídek jednoho z uváděných autorů, tj. Michala Sýkory. Navíc jsem si už delší dobu chtěla od něj něco přečíst, protože znám televizní zpracování jeho románů a postava Velké Sovy se mi moc líbila. Nejhorší obavy byly výborné, každá z těch povídek měla zajímavý příběh. Musím se přiznat, že nad povídkou, která dala celé knize název, jsem se zpočátku ušklíbla, protože jedna z hlavních postav mi byla krajně nesympatická, ale naštěstí jsem se hodně spletla... Doporučuji.
Moje první "sýkorovka" a vcelku příjemné překvapení. Čtivé, záživné, první dva povídky takové poklidné nenáročné čtení, zato třetí mě odrovnala! Chytla a nepustila, napětí vydrželo až do konce, na který jen tak nezapomenu. Za tuto skvělou povídku dávám celé knížce plný počet, bez ní by to bylo o jednu hvězdu méně.
Celkem solidní kniha povídek. Zase se tu krásně ukazuje, že Sýkora je silný v povazokresbě, a to hlavně různých hajzlíků a vesnických mafiánů, a že mu jdou sociální interakce a dokáže živě vykreslit postkomunistické zahnívající prostředí maloměsta. Na druhou stranu pořád nezvládá to, co si lidé také spojují s detektivkou, aspoň s klasickou detektivkou anglické školy: kombinatorika, správné dávkování indicií, rozuzlení, která jsou překvapivá ale dávají smysl. Příběh u něho většinou není tažen detektivním pátráním, ale charaktery.
Snad nejlíp jsou vidět tyhle klady a zápory autorovy práce, když se postaví vedle sebe druhá a třetí povídka. Druhá povídka je klasická - záhada zamčeného pokoje, což vyžaduje dobrý nápad, promyšlenost, pozornost k sebemenšímu detailu, dobře nadávkované překvapení. Nic z toho se v povídce neobjevuje, řešení je celkem triviální a nezajímavé, cele se to zbytečně vleče a rozhodně nijak neobohacuje tenhle literární podžánr. Třetí povídka na druhou stranu je možná to nejlepší, co autor napsal. A nejspíš je to proto, že se tu opouští jakákoliv hra na detektivku, moc se nepátrá a moc se ani nevypátrá, spíš dostaneme obraz jedné vesnice před volbami a s přibývajícími stránkami je jasné, že se Sýkora rozhodl napsat své nejdepresivnější dílo a zároveň dílo, které je sociálně nejpřímější ve své kritičnosti. Tahle poloha autorovi svědčí.
Mám tohohle autora rád, ale pořád mi není úplně jasné, co ho tak přitahuje na detektivkách. Asi bych si do budoucna přál, aby se ta hra na pátrání upozadila ještě víc - myslím, že autor píše dobré sociální sondy, které mu kazí trochu nešťastné odbočky k detektivnímu žánru.
V poslední době mě povídky překvapují. Velkou Sovu mám ráda, tak jsem se pustila i do téhle knihy. První povídka dobrá, druhá ještě lepší a třetí naprosto zastínila obě předchozí ... a ten konec, no prostě bomba.
Super,skvělé,nejlepší.Nehorší obavy mám z čekání na další knihy s Marii Výrovou.Fakt mě vzaly i povídky,protože pan Sýkora má dar-vezme vás do příběhu a nemůžete přestat sledovat děj.Všechny tři povídky by vydaly na rozsáhlejší romány,ale já byl velmi spokojený i tak.Už jsem jednou napsal pane Sýkora pište prosím více..A doufám že se knihy chytnou opět nějací filmaři.
Pěkně se to čte. Je to svižné a napínavé. Je to má první kniha od M. Sýkory a nadchla. I když ten konec... ten ve mně bude dlouho...
Prece jenom uz to neni co bylo.Jsou to povidky.Za sebe davam poradi- Nejhorsi obavy,Pred potopou,Zivotni dilo akademika Pliska.Tato povidka je dost kratka.Jako prvni a posledni stranky knihy.Kniha stale ctiva.Autor nezklamal.
Ani povídky s Marií Výrovou, vrchní komisařko v.v. mě nezklamaly. Líbí se mi, že autor poukazuje na minulé případy, které tým detektivů od Nejsvětější Trojice vyšetřoval, vrací se i v nových případech k osobám, které vystupovaly, byť i třeba letmo v minulých dílech... Teď ovšem k povídkám.
PŘED POTOPOU: Marie se podílí na odhalení takřka promlčeného zločinu. Že jde o zločin víme my, čtenáři hned z počátku příběhu, jde jen o to, zda pachatele bude možno odhalit. Bude a ani není tak velkým překvapením.
ŽIVOTNÍ DÍLO AKADEMIKA PLÍŠKA: Taková milá detektivní hříčka, ale fajn
SPOILER!!!
NEJHORŠÍ OBAVY: No tak tohle jsem asi neměla číst. Název přesně vystihuje to, oč nakonec jde. Nejhorší obavy se naplnily. Nešlo knihu odložit, měla jsem pocit, že když přestanu číst, čas, který dětem zbývá, bude ubíhat a já u toho nebudu. Sakra, jak já všechny ty pseudohrdiny, kteří se byť i minimálně na tom jak příběh skončil podíleli, nenávidím. Ne, pane Sýkoro, tohle jste neměl dopustit... Jdu si poplakat
Já jsem detektivková, ale asi trochu dětinská, beru detektivku víceméně jako pohádku. A už u minulé knížky jsem se čím dál víc děsila, že skončí tak, jak by to asi ve skutečnosti skončilo. Ale to, jak skončí Nejhorší obavy, předčilo mé nejhorší obavy... Dávám plný počet hvězd a jdu si číst krtečka.
Marie Výrová popáté a tentokrát v povídkovém kabátě.
Na povídkách mi obecně vadí to, že jen co začnou, tak skončí. To tady neplatí.
Dalším kladem je výrazná odlišnost jednotlivých příběhů.
První povídka, která se z velké části věnovala téměř promlčenému zločinu, mi připomněla můj oblíbený román (téhož autora) Ještě není konec.
U druhé jsem ocenila odlišný postup, díky němuž byl pachatel v podstatě jasný od začátku a čtenář tak spíše společně s vyšetřovateli řešil rekonstrukci události a její dokazování.
A třetí povídka? Tak ta má především FENOMENÁLNÍ závěr. A kdybych to nenapsala verzálkami, musela bych to přídavné jméno napsat dvakrát!
Shrnula bych to takto - komisařce Výrové & spol. sluší románový žánr více, ale ani tohle nebylo marné čtení. Podrobněji v recenzi.
Autorovy další knížky
2016 | Ještě není konec |
2012 | Případ pro exorcistu |
2013 | Modré stíny |
2020 | Nejhorší obavy |
2018 | Pět mrtvých psů |
Moc ráda se s autorem a hrdiny jeho knih procházím a projíždím milovanou Olomoucí, mám ráda atmosféru poklidné české detektivky v univerzitním historickém městě. Občas se objevují svérázné lidové postavičky a tým kriminalistů je příjemně civilní bez supermužů a superžen. Ale tahle kniha se mi líbila ze všech autorových krimi nejmíň. První povídka nezaujala vůbec, druhá taky celkem o ničem a dvě hvězdy dávám za povídku třetí s nečekaným koncem, jednu navíc ze "staré známosti". Přečteno bleskově a věřím, že příště to bude trošku spletitější a napínavější.