Dve lásky Philippa Marcenata přehled

28.08.2020

Ve zde uvedených komentářích je mnohé řečeno. Autorovi se podařilo klást prostřednictvím hlavně dvou základních postav (Isabela a Filip) promyšlené otázky z oblasti milostných vztahů a zároveň nabízet i odpovědi (nejde tedy jenom o nějaký jednoduchý popis milostných dobrodružství). Něco podobného lze nalézt např. i v současném románu Jana Němce, "Možnosti milostného románu". V případě románu Jana Němce jsem měl po přečtení pocit, že jsem četl diplomovou nebo doktorskou práci. Problémy milostného vztahu jsou postupně analyzovány a v poslední kapitole je nabídnut závěr provedených analýz. Také u A.Maurois se nabízí podobná paralela kladení otázek a hledání odpovědí jakoby šlo o aplikaci základní struktury "vědecké metody". Čtenář si může udělat v rámci uvedeného srovnání představu o tom, jaké byly/jsou možnosti milostného románu v první polovině 20. století a na počátku 21. století. Srovnám-li Maurois a Němce, musím konstatovat, že Maurois se nejen dostal do větší hloubky, ale také jeho vývojové analýzy v čase jsou obsažnější. Přitom Maurois patří ve francouzské literatuře mezi "zapomenuté či opomíjené" v porovnání s ostaními autory francouzské literatury s asi 16 nositeli Nobelovy ceny za literaturu. Bylo by zajímavé, jak bychom se na Dvě lásky Filipa Marcenata v kontextu nejen francouzské literatury dívali za dalších 100 let. V naší současnosti jsme samozřejmě v pokušení srovnávat "Dvě lásky" s poznatky sociální psychologie a dalších věd, které se milostnými a partnerskými vztahy zabývají. Sám André Maurois se věnoval s využitím více teoreticky pojatých esejí tématům lásky, rodiny, přátelství, štěstí v samostatné knize O lásce a přátelství. V autorově životě lze zjistit také dvě manželství a můžeme si tak klást otázku nakolik jsou "Dvě lásky" autobiograficky ovlivněny.