Dvojník přehled

Vážně takhle píše Dostojevskij? A ještě si fandí, že “... dobrodružství pana Goljadkina nepostrádají jistou zajímavost...?" To jsem teda asi četla něco jiného. Prej "proč neovládám tajemství vznešeného působivého slohu...?" Jo, možná by se šiklo omezit věty, co mají víc než padesát slov. To jsem snad ještě nikdy neviděla!

Už ta úvodní pomatená scéna u doktora mě měla varovat, jenže já pořád doufala... A pak náhle pracují v jednom úřadě dva Goljadkinové, první hovoří o druhém se svým představeným, jestli si taky myslí, že jsou si podobní... pak to zas vypadá, že ten druhý vlastně neexistuje a je to nějaká schíza prvního. Co?
Kdo vlastně byl na tom plese - ten první, druhý, nebo se to vůbec nestalo? A proč ho nepustili na ten oběd a kterého vlastně? Cooooooo?
Ech... vlastně ne "co", ale spíš "pomooooocccc!"

“Všecko půjde jako po drátkách, nechybí-li výdrž." Blahá myšlenka, Fjodore Michajloviči, ale mě teda chyběla. V polovině jsem musela četby nechat, protože už jsem byla rozložená víc, než hlavní hrdina. Tak pozdravuji nahoru a třeba se ještě někdy sejdeme.

11.08.2024

Bez okolků přiznávám, že jsem si ji vybrala do letošní ČV pro její útlost - s nadějí, že ji přečtu cobydup. No, nijak rychlé čtení to nebylo ani náhodou, hlavně však to bylo čtení značně náročné, neboť autor je v líčení emocionálních stavů svého hrdiny naprosto nesmlouvavý, téměř necitlivý, dá se říci přímo tvrdý. No, proč taky ne? Když jsem při smyslech, nemám nejmenší tušení, co vlastně může takovému člověku probíhat hlavou. To tedy zase Dostojevskij zvládl skvěle, i když se to čte fakt hrozně těžce. Moc děkuji za komentáře, které napsal Elevant, protože pomohou čtenáři udělat více jasno. Z úcty k autorovi bych ráda dala pět hvězd, ale pro tu obtížnost při čtení jednu ubírám.