Eleonora Akvitánská. Vzpurná královna přehled
Jean Flori
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/233402/mid_eleonora-akvitanska-vzpurna-kralovn-233402.jpg
4
16
16
Eleanor Akvitánská (1122–1204), dědička akvitánského vévodství a dvojnásobná královna, byla nejprve manželkou francouzského krále Ludvíka VII. Když dosáhla rozvodu s ním, stala se ženou normanského vévody a anglického krále Jindřicha II. Tato matka tří králů (Jindřicha Mladíka, Richarda Lvího srdce a Jana Bezzemka), vládla téměř sedmdesát let, strávila však také patnáct let ve vězení, kam ji uvrhl její druhý manžel. Byla zatracována pro svůj tzv. "nemravný" život, stala se však i inspirací trubadúrů. Hodnocení a soudy Eleonořiny osobnosti se i mezi historiky dodnes značně rozcházejí. Jean Flori, který patří k významným znalců evropského středověku a rytířské a dvorské kultury vytváří objektivní a především na důkladné analýze pramenů založený životopis této mimořádné pozoruhodné ženy, přičemž nepřestává být velmi poutavým vypravěčem.... celý text
Literatura naučná Historie
Vydáno: 2014 , ArgoOriginální název:
Aliénor d’Aquitaine. La reine insoumise, 2004
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Eleonora Akvitánská. Vzpurná královna. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (10)
Jistě jde o vysoce kvalitní knihu, ale naprosto na úkor čtenářského zážitku. O Eleonoře existují mnohem přístupnější knihy, z této knihy bych nikdy nepoznala, o jak zajímavou osobnost šlo.
Vynikající práce o osobnosti, která zatřásla společenským systémem 12. století a kterážto byla manželkou dvou králů a zároveň matkou dalších tří. Práce o osobnosti, která se už za života stala postavou spíš mýtickou, kdy se legenda mísí se skutečností natolik, že dodnes není jednoduché rozdělit pověsti od skutečnosti. Jean Flori se o to pokusil dost zajímavým způsobem.
Flori se rozhodl pojmout vyprávění o Eleonoře nanejvýš kriticky, kdy se nebojí (až nestydatě) shodit nebo opravit předchozí historiografické práce a jejich autory. Zcela nepochybně k nepotěšení oněch autorů, avšak jednoznačně s přínosem pro čtenáře laické. Sám se brání jakýmkoliv závěrům, dohadům či spekulacím, což opakovaně vlastními slovy zdůrazňuje. A pokud se k něčemu přece odhodlá, otevřeně dané myšlence dává nálepku "moje vlastní". Následkem musím říct, že jsem dosud v monografii nečetl tolik otevřených "nevíme", "neznáme", "nikdy vědět nebudeme", "něco", "nějak". Nejvíce to vyznívá v momentě, kdy za přelomový bod života Eleonory autor považuje "antiochijský incident", kterého se zarytě drží a kdy se stalo "něco". A to "něco", ať už tím bylo cokoliv, vedlo k nedozírným následkům a zvratům do budoucna. Druhým následkem přístupu je, že kniha je spíš dějinami Plantagenetů a konkurenčního boje s Kapetovci než čistou biografií Eleonory Akvitánské. Je-li to dobře nebo špatně, je otázkou vkusu.
O nic méně zajímavá je druhá část knihy, kde se Flori zabývá spíš mýtickou aurou Eleonory Akvitánské. Mimoděk tak nabízí pozoruhodné práce na téma středověkého vnímání manželství a lásky, kronikářství i návodu, jak podobné prameny číst. V neposlední řadě pak stejně pozoruhodný rozbor pozadí artušovského mýtu a spojení Guinevry s Eleonorou. Což mě osobně vždycky zaujme. Navíc v jeho práci dostává prostor srovnání francouzských a anglických přístupů, ačkoliv vázané především na Guinevru/Eleonoru. Takových prací v češtině, myslím, moc není.
Ačkoliv Floriho kniha může být zklamáním ve smyslu, že nepodává "definitivní" příběh života královny a její doby, je přesto skvělou prací na dané téma ve smyslu ne zrovna typického přístupu, kdy pokládá více otázek než odpovědí. Za cenu občas zbytečného a zdlouhavého rozepsaní se nad jediným tématem staví vedle sebe dva možné obrazy Eleonory Akvitánské. Ani jeden není dovedený do finále. Na druhou stranu, a to je zásadní, je velmi čistý a určující natolik, aby si ono možné finále domaloval čtenář sám. Hlavně, přes veškerou Floriho snahu trochu odkrýt obraz Eleonory, se autorovi povedlo pouze potvrdit, že Eleonora Akvitánská především zůstává fascinujícím symbolem.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Eleonora Akvitánská. Vzpurná královna v seznamech
| v Právě čtených | 1x |
| v Přečtených | 22x |
| ve Čtenářské výzvě | 1x |
| v Doporučených | 1x |
| v Knihotéce | 17x |
| v Chystám se číst | 21x |
| v Chci si koupit | 11x |
| v dalších seznamech | 1x |
Štítky knihy
životopisy, biografie středověk královny dějiny Francie Eleonora Akvitánská, cca 1122-1204Autorovy další knížky
| 2008 |  Rytíři a rytířství ve středověku |
| 2016 | Richard Lví srdce |
| 2014 | Eleonora Akvitánská. Vzpurná královna |
Keďže bol zivotopis Eleonory často porvnávaný s tým od Jeana Floriho, rozhodla som sa si prečítať oba a časovo bezprostredne po sebe.
Asi v polovici knihy som si uvedomila, že Flori je oproti Weir o dosť stručný a nebyť mojich predchádzajúcich vedomostí od nej, tak v jeho faktoch a udalostiach sa stratím. Len vďaka Weir som sa v tom orientovala a myslím si, že by som sa tak necítila sama.
Okrem toho, Weir celý životný príbeh rozvíjala tak, že som občas bola až v napätí ako sa situácia vyvrbí a skončí. Jean Flori vám hodil spoiler hneď na začiatku každej kapitoly a ochudobnil ma a oné napätie. Čo mu mám ešte potrebu vytknúť je chronologickosť - on sa síce nejak držal časovej osy, ale neraz niečo letmo prebehol, a vrátil sa k tomu neskôr a za mňa to spôsobuje zbytočné zmätky v čitateľovi, ktorý sa aj bez toho má probl vyznám vo všetkých tých menách, fungovaní vtedajšej spoločnosti a podob.
Tam, kde niekto vyzdvihoval druhú časť knihy, ktorá sa venuje priam až niekedy mytologickému vnímaniu osobnosti Eleonory, som sa ja značne nudila. To je ale vec individuálneho vkusu - mňa rozoberanie legiend, mýtov a proroctiev nikdy veľmi nebavilo.
Na obidvoch autoroch určite oceňujem, že si dali tú námahu a zoznámili nás s duchom doby, pretože inak by som si len ťažko vedela predstaviť, prečo jej osobnosť vyvolávala toľko kontroverzie a démonizovania.
Každopádne, oplatí sa prečítať obe knihy, spätne hodnotím, že sa vzájomne vlastne dobre doplňajú. Tomuto dielu sa nedá uprieť objektívnosť a profesionalita, ktorú do toho vložil autor, len to bolo na môj vkus miestami nudné, niekde zbytočne obsiahle.