Esej o principu populace přehled

21.12.2019

K PŘEKLADU: Ivo Šebestík by si zasloužil pár facek. Nemůžu uvěřit, že někdo zplodí takový paskvil, a ještě se pod něj podepíše. Vůbec nerozuměl tomu, co překládal. Vynechal bez upozornění celé odstavce (str. 8, odst. 3) či části vět, a v závěru dokonce čtyři strany! Nerespektoval rozdílné možnosti překladu tak zásadních slov jako „a man", „population" nebo „natural"; ostatně i název titulu je přeložen nesprávně („Esej o principu populace" místo „zalidnění"). Elementární chyby v interpunkci a shodě přísudku s podmětem jsou oproti tomu jen drobnosti. Z překladu se mnohdy vůbec nedalo vyrozumět, o čem autor mluví, a tak mi nakonec nezbylo, než sehnat originál.
Na ukázku jeden ze Šebestíkových překladatelských zločinů proti lidskosti: „Ti, kteří mládí strávili v kriminálních výstřelcích a byly (!) pro ně připraveni (!) díky pohodlí jejich vzhledem k věku tělesné nedostatečnosti a duševní výčitky mohou dobře útočit proti takovým radostem jako něčemu prázdnému a nesmyslnému."

KE KNIZE: Jsem nadšená!
Základní myšlenky malthusiánství jsou dodnes aktuální v mnoha oblastech. Například v rozvojové ekonomii (autor říká, že chudinské zákony zabraňují ekonomické zodpovědnosti, soběstačnosti a štěstí chudiny; dnes můžeme místo „chudinských zákonů" dosadit „rozvojovou pomoc"), v evoluční biologii (Malthusova poznámka, že nehody a nemoci vyhladí většinu zplozených jednotlivců, inspirovala Charlese Darwina k formulaci přirozeného výběru; ostatně Malthus patřil k prvním, kdo teoretizovali o šlechtitelství) nebo v environmentalismu (s tvrzením, že budeme-li místo chovu dobytka pěstovat rostliny, nají se více lidí, jsem se setkala i v universitních přednáškách).
Mě osobně ale nejvíc nadchly filosofické části díla. Je fascinující, že podle tohoto anglikánského biskupa má tělo větší vliv na duši než naopak. (Ostatně jak podotýká, při psaní ho sužovala bolest zubů.) Líbí se mi polemika s Condorcetovou představou nekonečné zdokonalitelnosti člověka a s Godwinovým anarchismem. A závěrečná theodicea, ospravedlňující princip zalidnění jako nutnou součást zla ve světě, je podle mě filosoficky pozoruhodná.
V neposlední řadě: zamilovala jsem si Malthuse osobně. Kdo by mohl nepodlehnout kouzlu tohoto melancholického biskupa s darem sžíravé ironie? Jeho humor mě opravdu bavil - třeba když přirovnává osvícenské teorie o vývoji člověka k nesmrtelnosti ke snaze dokázat evoluci člověka v pštrosa. A navíc se v Eseji dozvíme nejen o zmíněné bolesti zubů, ale také o tom, že stále miluje svou ženu a chodí rád na lov. Zkrátka geniální.

10.07.2017

Z knihy jsem se nedozvěděla nic, co bych si nedokázala sama logicky odvodit. 3/4 knihy autor jen polemizuje s ostatními autory, namísto toho, aby dal rozvinout např. úvahám o dopadu přelidněnosti a pod.