Etika přehled
Baruch de Spinoza
Stěžejní dílo Barucha Spinozy, v němž je prostřednictvím geometrické formy podána jeho vlastní filosofická pozice. Z ní Spinoza znovu promýšlí ústřední motivy karteziánské filosofie (substance, atribut, modus, res cogitans, res extensa,...) a fixuje jejich silový charakter. Samotná spinozovská etika záleží na vůdčím pojmu afektu. Ontologický a etický rozvrh se tak vzájemně podmiňují v jednotné kompozici Spinozova metafyzického stanoviska a představují jednu ze základních epochálních ražeb západního myšlení.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Etika. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (8)
Asi by bylo nesmyslem tvrdit, že je Spinozova filosofie čtivá jako nějaký thriller. Že zaujme svým spádem apod. To ne. Spinoza vychází z Descarta, tudíž není divu, že jeho konstrukce působí dojmem matematických vzorců. Ale když se člověk prokouše tím nánosem železné logiky, objeví neskutečnou hodnotu tak ryzích myšlenek, že jsem z toho byl až vyjevený, jak jsou nadčasové - a tedy blízké i člověku 21. století.
Než začnete číst, doporučuji si nejprve uvědomit z jaké doby pocházejí Spinozovy spisy, ... máme tu počátek novověku, období celkové a naprosto zásadní změny fungování vědy ve společnosti - věda už nemá jen pomáhat lidem přírodu chápat, ale také ji měnit, upravovat pro potřeby člověka. Nejlépe to možná vyjadřuje Francis Bacon výrokem „vědění je moc“.
A Spinoza je často pokládán za prvního moderního humanistu, osvícenství ho nasměřovalo k uvažování o subjektivitě posunuté od ideje Boha k ideji jednotlivé lidské bytosti, a tak i ke ztrátě absolutní víry v Boha, protože lidskou bytost Spinoza výslovně vložil do přírody.
Jinými slovy, jeho Etika je postojem směřujícím k objektivitě, která zahrnuje nejenom pouze zdánlivě mechanickou přírodu, ale taky vědomé a myslící lidské bytosti. Pozor Spinoza nezavrhl Boha, příroda = Bůh, ... On je podstatou, substancí, imanentní příčinou všeho, přírodu ale rozlišuje „stvořenou“ – tu, co známe a „tvořící“ – tu božskou. Podstatou všeho je "substance" (příroda, Bůh) … je to imanentní podstata ...je v sobě i skrze sebe ... není nic mimo Boha (přírody) a nelze mluvit o stvoření světa (vše je v Bohu … je skutečné) - příroda je taková, jaká je …. nemůže to být jinak, je taková nutně.
Zajímavé je také Spinozovo pojetí „nedokonalých myšlenek“, chápání zla jako neúplnost a neúplnosti vnímání ... Spinoza vyžaduje konečně živý lidský subjekt ... a cesta ke štěstí se stává cestou aktivního lidského snažení, cestou chápání.
Je víc způsobů, jak Spinoza promlouvá ke své době. Byl jedním z prvních, kdo ve svém Teologicko-politickém traktátu vyvinul myšlenku rovnosti všech lidských bytostí, kterou vyjádřil jako „rovné požehnání“ (jako filosofickou kategorii).
Spinoza mj. také předjímal Freuda ...chápal, že lidské bytosti mají iracionální stránku, kterou nazýval „vášně“ a že mnohé lidské motivy jsou podvědomé a že přivádět je k vědomí znamená přinést jim rozřešení (do značné míry jako u Freudova pojetí podvědomí).
Spinoza rozvíjí monistickou teorii, ... snaží se problém těla a duše vyřešit tím, že je převede na jednotný princip ... tělesnost a myšlení jsou pro něho projevem jediného základu - věčné, nekonečné a tedy božské substance, která existuje sama ze sebe a pojímá veškeré bytí, tedy přírodu i ducha. Tělesno a duchovno představují tedy dvě stránky jedné a téže, v sobě samé nepoznatelné skutečnosti.
Podle Spinozy jsou tedy duch a hmota dvě stránky téže podstaty (substance), která se v jednom ohledu jeví jako duchovní, v jiném ohledu jako hmotná (setkáváme se opět s hlavní Spinozovou tezí: „Bůh čili příroda“ ("Deus sive natura"). Bůh, resp. příroda, je totožný s nekonečnou, všeobsahující substancí, která má dvě vlastnosti nebo aspoň tyto dvě její vlastnosti si uvědomujeme – myšlení a rozlehlost. Podle Spinozy lze také každou lidskou bytost pozorovat z těchto dvou hledisek. Mezi myslí a tělem neprobíhá žádná interakce, jsou to pouze dva různé projevy téže podstaty.
Zajímavé ale těžké čtení...
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Etika v seznamech
v Právě čtených | 1x |
v Přečtených | 42x |
v Doporučených | 1x |
v Knihotéce | 26x |
v Chystám se číst | 49x |
v Chci si koupit | 14x |
v dalších seznamech | 3x |
Štítky knihy
filozofie etika svoboda představy emoce, pocity kauzalita determinismus pud sebezáchovy panenteismus
Autorovy další knížky
1977 | Etika |
2003 | Pojednání o nápravě rozumu |
1922 | Traktát theologicko-politický |
2000 | Metafyzické myšlenky |
2004 | Principy filosofie René Descarta |
Etika od Spinozy není pro žádný ořezávátka. Benedikt se tady pokouší vysvětlit nejenom podstatu Boha, ale i podstatu celého vesmíru a jak tohle poznání využít v běžném životě. Používá k tomu systém důkazů používaný v geometrii, který je velmi logický a taky velmi nečtivý.
Ale když se do toho člověk opravdu ponoří tak objeví zlato a je mi naprosto jasný proč ho například miloval i Einstein, který prohlásil, že jestli Bůh existuje, je to Spinozův Bůh. Za jedno přečtení jsem pobral asi jenom tak deset procent celého díla, hlavně to že Bůh je vlastně všechno. Dle Spinozy jsou totiž Bůh a příroda zaměnitelné termíny. Všechno co chápeme pod pojmem příroda nebo vesmír je Bůh, jsme to my, náš pes, planeta Pluto i případné zelené potvůrky v Alfa Centauri – vše je propojené a vše je Bůh. A protože jsme částí celku tak jsme tím vším ovlivněni a podstata šťastného života je poznání těch vlivů a jejich odpoutání od emocí – afektů. Ano i Spinoza se přiznává, že vychází ze stoiků.
No, ale neberte to co jsem tu napsal jako nějaký důkaz, prostě si přečtěte Spinozu, on vám to vysvětlí (nebo co o to alespoň pokusí).
Ještě chci pochválit doslov od Pavla Bartoška. Je perfektně napsaný a dá spoustu věcí do perspektivy.