Evertonský hodinář / Cizinci v domě přehled

14.04.2023

Vždycky mě udiví, jak málo se čtou Simenonovy nemaigretovky. Například tuhle knížku hodnotilo k dnešnímu dni pouhých 12 čtenářů. A přitom si myslím, že právě v psychologických novelách, ve kterých nevystupuje starý bručoun Julek Maigret, lze najít absolutní vrcholy autorovy tvorby.
Knížku jsem si přečetl znovu po delší době a nezbývá mi, než souhlasit se svým deset let starým komentářem (viz níže). Cizinci mě ani tentokrát příliš neoslovili, ostatně se jedná o novelu ze Simenonova ranějšího období, ale zato Evertonský hodinář je z mého pohledu naprosto geniální. Mistrovská próza vybroušená jako diamant! Sevřený, hutný, úsporný styl, žádné vnější efekty, žádná snaha o atraktivitu, jen náznaky, letmá načrtnutí a všechno ostatní je jen na tobě, milý čtenáři. Celá ta obludnost a tragičnost osudu nevýrazného, nenápadného človíčka, kterého si v běžném životě ani nevšimnete, se skládá až ve čtenářově hlavě, porovnávána s našimi vlastními zkušenostmi a se znovu a znovu se opakujícími úvahami, jak bychom se asi zachovali my v podobném případě, protože děti jsou, jak jinak, součástí našeho života.
Ostatně o vztahu rodičů a dospívajících dětí vyprávějí obě novely. A také o bodech zlomu, za kterými už nikdy nebude nic takové, jako bývávalo

"...nezlobím se na tebe... Budu vždycky s tebou, ať se stane cokoliv..."

Vřele doporučuji - zvláště Evertonského hodináře.

29.03.2020

Podle anotace to jsou psychologické kriminální romány. Snad spíš povídky nebo novely. Není to známý Maigret, ale čtivosti to nebrání. Překvapilo mne, že Evertonský hodinář je umístěn do amerického městečka. Povídky napsal Simenon s rozdílem patnácti let. Mne víc zaujala ta z jeho ranného období - Cizinci v domě. Možná to bude tím, že nekončí smutně, kdežto Evertonský hodinář nemá žádné východisko a působí na mne depresivně.