Fialky, tajemství a jiné povídky přehled

23.01.2025

Krátké, oddechové povídky. Hezké, vtipné.

20.12.2024

Napsat povídku o přibližně jedné normostraně je někdy těžší než napsat několikasetstránkový román. Vykreslit na tak malém prostoru postavy v jejich jedinečnosti i obyčejnosti, vložit jim na bedra dobře vypointované příběhy, které se čtenáři otisknou do paměti, a pojmout to vše jako synekdochu širší problematiky není vůbec jednoduché. Daniele Fischerové se to ovšem povedlo na výbornou.

Snad v každé povídce jsem nalezla zrnko moudrosti, o kterém jsem přemýšlela i po dočtení. Fascinoval mě autorčin rozhled i slovní zásoba, konstruování příběhu i způsob podávání jednotlivých informací (zde mě obzvlášť zaujalo prolínání prózy s dramatem, např. v podobě představení postav – viz Happy hour).

Měla-li bych zmínit jednu povídku, o níž stále přemýšlím, vybrala bych nejspíše Rachab! Rachab! Líbí se mi symbolika postav, celková myšlenka, byť stále nevím, ke které ze svých interpretací se přiklonit (nahrazení náboženství vírou v sílu a schopnosti člověka? Snadné nahrazení jedné ideologie druhou vinou našeho vlastního nezájmu? Změna politického režimu a společenského smýšlení, kterému mládež, potažmo většinová společnost, nevěnuje pozornost? atd. atd.).

Knihu bych doporučila těm, kteří nemají mnoho času na čtení a/nebo se nechtějí pouštět do rozsáhlých děl, ale neradi by se ochudili o hluboké myšlenky (i o trochu té zábavy :)).