Filosofie v českých zemích mezi středověkem a osvícenstvím přehled

09.02.2020

„Filosofie" profesora Sousedíka je jedna z těch knih, které jsem si přečetla jen proto, že byly předepsané ke zkoušce..., a pak mě bezpodmínečně nadchly. Jsem ráda, že jsem se přes trucovité „to číst nebudu!" propracovala k tomu, že jsem si pro ni došla do knihovny, otevřela ji a nechala se okouzlit.

Svým zaměřením na českou filosofii ve světovém kontextu a šíří záběru je to unikátní dílo. Přitom vůbec není povrchní. Vyskytuje se tu minimum míst, kde se dočteme jen něco na způsob „Petr Ramée vytvořil novou humanistickou dialektiku", ale ne už, v čem její novost spočívala. Autor volí ideální délku a hloubku výkladů, aby čtenář pochopil, ale nebyl zahlcen.
Dalším kladem syntézy je její čtivost, jazyková krása a relativní nenáročnost. Jistě, některé barokní soustavy jsou samy o sobě obtížné – přiznávám se například, že hylezoismus Marka Marciho jsem si pro přehlednost nakreslila. :) Ale prof. Sousedík nabízí srozumitelné výklady obohacené o příklady, a navíc je vstřícný i ke čtenářům, kteří z filosofie znají jen základy. Proto rekapituluje třeba Aristotelův hylemorfismus, než přikročí k vysvětlení jeho novověkých aplikací.
Do třetice jsem nadšená z biografických medailonků. Ačkoli postmoderna pokládá životy autorů za irelevantní, zkušenost nás přesvědčuje, že tomu tak není. Proto Stanislav Sousedík ke každému významnému mysliteli předkládá životopisnou část, někdy (Bernard Sannig) dokonce rozsáhlejší než část filosofickou.
A cením si i pisatelovy mravní odvahy zasvětit svoji intelektuální kapacitu „pouhým" regionálním dějinám.

„Filosofie v českých zemích" je nepochybně velké dílo. Mě osobně obohatilo, a navíc mě opravdu bavilo (i když jsem byla chvílemi trochu nešťastná z Arriagovy zamotané novoscholastiky...). Celkově je to jedna z nejlepších knih, které jsem za letošní akademický rok četla. A neváhám říci, že i jedna z nejlepších za celé moje studium.