Maestro přehled

04.06.2021

Tahle kniha měla vlastně skvěle nakročeno k tomu, být šíleným odpadem.

Prvních osmdesát stránek je totiž ukrutný hnůj. Sledujeme totiž jenom nekonečné pletichaření temných elfů. Těch je tady snad padesát, všichni mají úplně stejnou - zákeřnou a po moci toužící - povahu bez morálky. Tím pádem jsem vůbec netušil kdo je s kým, kdo je proti komu a už vůbec jsem netušil kdo je vlastně kdo a upřímně mi to bylo jedno, protože je to stejně fuk.

Vzhledem k tomu, že předchozí trilogie byla docela slabá, čekal jsem, že tohle bude už jen korunovace Salvatoreho úpadku. Ale kniha nejen po této úvodní, prudce ubíjející anabázi nabrala dech, ale i svinské obrátky.

Postav se již v Drizztově sérii nahromadilo požehnaně a fakt milé je, že každá má svůj poměrně unikátní charakter a své nezastupitelné místo v příběhu, tudíž se nestane, že by tu někdo jen natahoval zbytečně příběh. Naopak - prolínání jejich vzájemných vztahů zde nadhazuje jednu nesmírně vzrušivou a napínavou vedlejší dějovou linku za druhou a sytí tak jinak akční jízdu dalším palivem, které čtenáři nedovolí od knihy odejít byť jen na vteřinu.

Drizztův vztah s Artemisem Entrerim - nejzajímavější postavou série, se opět vyvíjí dál. Hlavní postavou je tentokráte Jarlaxl, který zde exceluje se svými gadgety ála James Bond. Gromph se snaží sbalit Catti a Yvonnel Věčná nakonec připraví fakt krutý a zběsilý plán, jak zatočit s Drizzem. Nakonec, když se navíc už na třetí pokus konečně dočkáme finálního souboje Drizzt versus Tiago, byl jsem zcela uchvácen tím, jaký spád a šťávu příběh dostal. Ale to ještě nebyl konec, protože výborně vypointovaný závěr událostí načatých již v knize Arcimág, dodá knize další, větší rozměr a ještě jednu megamonstrózní bitvu na závěr. Tyhle "over the top" přepálené akční pasáže a souboje na Drizztově sérii miluju a zde byly předvedeny s maximální razancí.

Co je ještě lepší - tentokrát na mne nepřátelé nepůsobí jako předem mrtvé figurky pod Drzztovými scimitary, ale jako skutečně mocní a nebezpeční soupeři, se kterými není radno si zahrávat a na které j i prakticky nejmocnější trojice bojovníků v Říších - Jarlaxl, Entreri a Drizzt - krátká.

Kvůli první mizerné čtvrtině knihy (kterou si určitě nenechte zkazit dojem!) je to reálně tak na tři hvězdičky, ale dál to byla prostě tak brilantní jízda, že je to podle mě minimálně od "Poslední Hranice" nejlepší Drizztova kniha a já jen žasnu, jak Salvatore i v Drizztově dobrodružství s pořadovým číslem 30+ pořád dokáže vykouzlit neuvěřitelně autentickou, ryze Dungeons and Dragons atmosféru zlatých devadesátek, navíc až po okraj napěchovanou tak kulervoucí akcí a napětím, že to bere dech.

A to i navzdory tomu, že již vlastně zase a znovu točí ty stejné zápletky s pořád těmi stejnými postavami, což je něco, na čem by si kterýkoliv jiný spisovatel brakového fantasy jistojistě vylámal zuby.