Forsytovská sága přehled
John Galsworthy
John Galsworthy, „posledný viktoriánsky spisovateľ“, ako ho niekedy nazývajú, vytvoril románmi svojho forsytovského cyklu mohutnú stavbu, ktorá je skôr mauzóleom ako pomníkom odchádzajúcej epoche a ľuďom, čo ju vytvorili. Forsytovci, oná „prevažná väčšina“ anglického národa, poriadkumilovná, konzervatívna, majetná, stali sa osobitným pojmom — veď sú stelesnením typu, ktorý kedysi tvoril chrbticu jednej zo svetových veľmocí. A jednako ani tento rod, to živé stelesnenie stredostavovskej solidnosti, neunikol pred rušivou, všetko rúcajúcou silou Krásy, ktorú stretávame v pôvabnej Irene a jej tragickom ľúbostnom príbehu. „Forsytovská sága" je dosiaľ živým svedectvom rozprávačského majstrovstva a imaginatívnej sily tohto autora. Tretie slovenské vydanie. Obsahuje prílohu v podobe predtlačeného Forsytovského rodokmeňu.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1970 , Slovenský spisovateľOriginální název:
The Forsyte Saga, 1922
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Forsytovská sága. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (88)
800 stran je 800 stran. Musím říct, že to zabralo nějaké tři měsíce čtení, ale stálo to za to. Když jsem byl na gymplu, šel v televizi ten starý seriál, neskutečně mě na něm vadilo, že mi všichni připadali stejní, nicméně jsem se na Ságu v psané podobě chystal... no, dlouho, skoro třicet let. A nelituju, asi by mě v mladším věku otravovala. Teď jsem byl spokojený, ale je mi jasné, že je to kniha pro fajnšmekry. Celé je to o spoustě konfliktů, kterým asi vévodí odchod starého světa, reprezentovaného těmi, kteří jsou pohřbeni v rodinné hrobce a jejichž čas končí s finde siecle, a nového, modernějšího myšlení těch, kteří prošli válkou, krizí, prožívají dvacáté století a kteří už útulné hnízdo forsytovské rodiny opouštějí - obrazně i doslova v podobě vzdávání se rodinných nemovitostí - symbolicky tak jdeme od Vlastník po K pronajmutí. Konflikt mezi mládím a stářím, morálkou a pokrytectvím, svobodou a vlastněním, pokrokem a tradicí je v knize všudypřítomný. Postavy nejsou moc sympatické a ani být nemají, to by se pak konflikty rozehrávaly těžko. Co je charakterizuje je sobectví, touha po penězích, snobství (to vidíme už v užitých křestních jménech), pocit výjimečnosti (nedivme se, vypracovali-li se prací první generace do vyšší společnosti), lpění na tradičním způsobu života a citová vyprahlost. Kdo má mé sympatie? Oba Jolyonové, otec a syn, kteří jsou schopni vnímat cit, ale zároveň v sobě mají dost toho forsytovsky špatného, s čím vnitřně bojují (vnitřní konflikty jsou v knize taky na denním pořádku), ale rozhodně oni jsou ti, kteří by byli schopni posouvat Forsyty vpřed.
Nelituju, že jsem s knihou strávil tolik času, snad se mi někde podaří najít i ten seriál a podívat se na něj znovu, s odstupem.
Rozsiahlosť diela a priložený rodokmeň ma pôvodne odrádzali, no po prvých desiatkach strán to už išlo hladko a rýchlo. Stále neviem na koho stranu sa staviam, Soames alebo Irena? Je pravdou, že stranu som držal viac Irene, no v duchu tuším, že opak je správny. Druhou otázkou pre mňa ostalo Jonove rozhodnutie. To sú pre mňa asi najpodstatnejšie zážitky z tohto fascinujúceho diela, ktoré pre mňa zhŕňajú všetko.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Forsytovská sága v seznamech
v Právě čtených | 9x |
v Přečtených | 575x |
ve Čtenářské výzvě | 67x |
v Doporučených | 58x |
v Knihotéce | 484x |
v Chystám se číst | 264x |
v Chci si koupit | 22x |
v dalších seznamech | 10x |
Štítky knihy
Anglie Londýn 19. století přelom 19. a 20. století zfilmováno ságy zfilmováno – TV seriál
Autorovy další knížky
1972 | Moderní komedie |
2001 | Sága rodu Forsytů 1-3 |
1991 | Sága rodu Forsytů I. díl - Vlastník |
1956 | Venkovské sídlo |
1970 | Tmavý květ |
Nejdřív jsem viděla seriál a od té doby jsem měla tuhle knížku dlouhá léta na seznamu. Konečně přišel její čas a nelituji. Nádherná sága plná živoucích postav. Nejvíce mě zaujal způsob, jakým autor pojal Irenu, protože to (na rozdíl od osudu postav) pro mě bylo oproti televiznímu zpracování novinkou - vždy jádrem dění a přesto nikdy nepozorujeme svět jejíma očima, což udržuje její tajemnost a odtažitost.