Foucaultovo kyvadlo přehled

včera

Wow. Nesmírně úmorný čtení, kdy si člověk kolikrát říká, že by Eco už mohl přestat mastu-bovat nad svýma znalostma a přestat nám zanášet hlavu zbytečnýma informacema, který nakonec vyplynou do ztracena. A ono ne. V tomhle dlužím Ecovi omluvu, protože, ač jsem v průběhu čtení někdy značně trpěl nezorientovaností a absolutní neznalostí toho, o čem se vlastně píše (zejména v sefiře Tiferet), jakmile blesk stvoření přešel do sefiry Hod, autor začal zacvakávat poslední puzzlíky a najednou se všechno rozsvítilo jako vánoční stromeček a přišel totální nátěr, kterej by nikdy neměl takovou sílu kdyby nebyl tak dlouho a pečlivě budovanej. Další z důkazů, že knihy se nevyplatí odkládat v polovině, ale principielně je třeba je přečíst do konce, aby byl jeden schopen hodnotit. Mistrovský rozbor člověka jako "homo esotericus", úžasná parodie na konspirace, brilantní paranoidní thriller a skvost, který se krásně doplňuje s Pražským hřbitovem.

14.01.2025

Foucaultovo kyvadlo je kniha, která vás chytí svou hloubkou a nepustí, dokud se neponoříte do fascinujícího světa tajemství, konspirací a myšlenkových her. Umberto Eco mě opět ohromil svým mistrovským stylem, který dokáže skloubit zdánlivě neslučitelné – hluboké filozofické otázky, mystiku a humor. A co je nejzajímavější? Každá stránka této knihy je jako intelektuální pokladnice, která vás vybízí k tomu, abyste sami skládali jednotlivé kousky dohromady.
Při čtení jsem se přistihla, jak přemýšlím nad tím, jak moc jsme ochotní věřit tomu, co nám dává sice smysl, ale nemá to žádný reálný základ.
Eco opět ukazuje svou encyklopedickou erudici. Alchymie, templáři, okultní vědy, kabbala – všechno je tu zpracováno s takovou pečlivostí, že máte pocit, jako byste procházeli univerzitní kurz skrytých nauk, aniž byste opustili pohodlí svého gauče.
Je to kniha, která provokuje, baví a zanechává vás s pocitem, že jste právě absolvovali cestu intelektuálním labyrintem – a ta cesta rozhodně stojí za to.