Foucaultovo kyvadlo přehled

14.01.2025

Foucaultovo kyvadlo je kniha, která vás chytí svou hloubkou a nepustí, dokud se neponoříte do fascinujícího světa tajemství, konspirací a myšlenkových her. Umberto Eco mě opět ohromil svým mistrovským stylem, který dokáže skloubit zdánlivě neslučitelné – hluboké filozofické otázky, mystiku a humor. A co je nejzajímavější? Každá stránka této knihy je jako intelektuální pokladnice, která vás vybízí k tomu, abyste sami skládali jednotlivé kousky dohromady.
Při čtení jsem se přistihla, jak přemýšlím nad tím, jak moc jsme ochotní věřit tomu, co nám dává sice smysl, ale nemá to žádný reálný základ.
Eco opět ukazuje svou encyklopedickou erudici. Alchymie, templáři, okultní vědy, kabbala – všechno je tu zpracováno s takovou pečlivostí, že máte pocit, jako byste procházeli univerzitní kurz skrytých nauk, aniž byste opustili pohodlí svého gauče.
Je to kniha, která provokuje, baví a zanechává vás s pocitem, že jste právě absolvovali cestu intelektuálním labyrintem – a ta cesta rozhodně stojí za to.

31.12.2024

Tady nejde jinak než nejvyšší možný počet, protože to objektivně a neoddiskutovatelně je jedna z nejlepších knih, jaké kdy byly napsány. Tečka. Žádná jiná kniha v sobě toho nemá tolik, jako tato. A tady se bez mučení přiznávám, že jsem se orientoval asi jen tak v desetině toho, o čem Eco píše. A to si myslím, že jsem docela dost poučený a vzdělaný v oblasti historie a literatury (před "nějakou" dobou mi na to dokonce na jedné škole dali "nějaký" papír), ale to, co tady na čtenáře hrne autor, to je neskutečné. Anebo skutečné? A tím se dostávám k tomu, jak tuto knihu případně číst. Rozhodně ji nebudu nikomu nedoporučovat, protože člověk ji opravdu musí chtít přečíst jen sám od sebe, ne proto, že mu ji někdo doporučí. Tato kniha je ustavující knihou svého žánru (thriller s historickou konspirací), je nejlepší knihou svého žánru, je víceméně první pořádnou knihou svého žánru, je nejplnější knihou svého žánru (jsou tady templáři, zednáři, rozenkruciáni, ilumináti, kabalisté, asasíni, jezuité... a asi tisíc dalších) a hlavně je zároveň rovnou parodií na tento žánr, kterému se autor po celou dobu knihy vlastně vysmívá. Pro mě tak 90% knihy byla vlastně "pratchettovská" historická parodie, při které jsem měl úsměv na rtech a užíval si neuvěřitelné znalosti autora a jeho schopnost zkombinovat naprosto cokoli. No a těch zbylých 10% je ta napínává thrillerová část. No a po jazykové stránce? Dokonalá oslava síly slova a schopnosti vyjádření a různých významů pojmů. Vůbec nechápu, kde berou všichni ti Brownové, Vandenbergové, Berryhové a kdovíkdo ještě tu drzost, aby psali něco podobného. Kdokoli, kdo napíše něco v tomto žánru, nemůže se vyhnout tématu nebo motivu, který by nebyl tady. To je šílené. No, mohl bych pokračovat, ale to asi stačí. Prostě dokonalost pro toho, kdo ji opravdu chce zažít.