Foucaultovo kyvadlo přehled

předevčírem

Tady nejde jinak než nejvyšší možný počet, protože to objektivně a neoddiskutovatelně je jedna z nejlepších knih, jaké kdy byly napsány. Tečka. Žádná jiná kniha v sobě toho nemá tolik, jako tato. A tady se bez mučení přiznávám, že jsem se orientoval asi jen tak v desetině toho, o čem Eco píše. A to si myslím, že jsem docela dost poučený a vzdělaný v oblasti historie a literatury (před "nějakou" dobou mi na to dokonce na jedné škole dali "nějaký" papír), ale to, co tady na čtenáře hrne autor, to je neskutečné. Anebo skutečné? A tím se dostávám k tomu, jak tuto knihu případně číst. Rozhodně ji nebudu nikomu nedoporučovat, protože člověk ji opravdu musí chtít přečíst jen sám od sebe, ne proto, že mu ji někdo doporučí. Tato kniha je ustavující knihou svého žánru (thriller s historickou konspirací), je nejlepší knihou svého žánru, je víceméně první pořádnou knihou svého žánru, je nejplnější knihou svého žánru (jsou tady templáři, zednáři, rozenkruciáni, ilumináti, kabalisté, asasíni, jezuité... a asi tisíc dalších) a hlavně je zároveň rovnou parodií na tento žánr, kterému se autor po celou dobu knihy vlastně vysmívá. Pro mě tak 90% knihy byla vlastně "pratchettovská" historická parodie, při které jsem měl úsměv na rtech a užíval si neuvěřitelné znalosti autora a jeho schopnost zkombinovat naprosto cokoli. No a těch zbylých 10% je ta napínává thrillerová část. No a po jazykové stránce? Dokonalá oslava síly slova a schopnosti vyjádření a různých významů pojmů. Vůbec nechápu, kde berou všichni ti Brownové, Vandenbergové, Berryhové a kdovíkdo ještě tu drzost, aby psali něco podobného. Kdokoli, kdo napíše něco v tomto žánru, nemůže se vyhnout tématu nebo motivu, který by nebyl tady. To je šílené. No, mohl bych pokračovat, ale to asi stačí. Prostě dokonalost pro toho, kdo ji opravdu chce zažít.

10.08.2024

Návštěva mysteriózní templářské pevnosti v portugalském Tomaru ve mně zanechala hluboký dojem a když jsem zjistil, že Tomar ve Foucaultově kyvadle má svou roli, neváhal jsem (vyskytuje se v podstatě jen na jedné stránce, ale to vůbec nevadí). Nic jiného jsem ale o knize nevěděl, takže první stránky čpící přehršlem jmen a faktů byly skoro jako studená sprcha (neskutečné, jaké musel mít Umberto Eco, potažmo Belbo či Causabon historické povědomí...). Jakmile se ale začnete v několika rovinách příběhu orientovat, je to pořádná jízda skrz templářská a rozenkruciánská mysteria, ezoterické vědění všeho druhu a historická velespiknutí, kde všechno souvisí se vším.

Když pak poodhlédnete od příběhu, spatříte v postavičkách nejen konspirátory renesanční Francie nebo Itálie 80. let, ale všemožné ezo-plocho-dutozemce i z dob mnohem současnějších (vždyť Bakala je přesmyčkou Kabaly!), včetně různých aktuálních nakladatelství Manuzio, které se nezdráhají na nich co nejvíc vydělat. A začne ve vás hlodat semínko podezření, jak často i vy se necháte ovlivnit jednodušším vysvětlením velkého Plánu, jen abyste nemuseli uznat svou chybu....

"Lidi nevěřili Semmelweisovi, když nabádal lékaře, aby si myli ruce, než sáhnou na rodičku. Říkal příliš prosté věci. Lidi radši věří tomu, kdo prodává vodičky na růst vlasů."