Francouzky se umí otáčet přehled

05.11.2022

Říká se, že my Češi jsme skromní a přílišnou sebechválu nemáme rádi. Často na to myslím, když mě vnitřně namíchne něčí sebeprezentace složená téměř výhradně ze superlativ. Je to dané kulturně? Mentalitou společnosti, ve které jsem vyrostla? Nebo jde o normální reakci a chytit za nos by se měli ti, kteří dávno zapomněli, co je to zdravá sebereflexe a berou sami sebe příliš vážně? Osobně myslím, že my, české holky obzvlášť, to s tou skromností přeháníme - mít se rády a pochválit se za úspěch, osobní nasazení nebo vytrvalost, je zcela v pořádku. Mireille jde ale v knize až příliš často na hranici, kdy to začíná být otravné. Možná jsem na to citlivější, ale namísto prezentace v duchu "mistr světa amoleta" je mi mnohem sympatičtější normálně lidsky přiznat všechny ty odstíny šedi, všechny ty oběti, zklamání a ústupky, s nimiž se člověk musí na své cestě za úspěchem popasovat. Bylo zajímavé číst o rozjíždění byznysu v USA, o snaze odlišit se od konkurence. Souhlasím ale s ostatními, že název knihy je zavádějící a kapitoly se ani nepokouší věnovat snaze nás obyčejných smrtelnic skloubit práci, rodinu, osobní život a u toho všeho ještě být v pohodě, krásná a spokojená. Autorka si vybrala práci na úkor rodiny a osobního života, což je samozřejmě její osobní rozhodnutí a je to v pořádku, ale její rady jsou pak logicky nepoužitelné pro ženy, které kromě zvaní šéfa na večeři a uzavírání kontraktů na golfu musí ještě vyzvedávat děti ze školky a věnovat se jim, o víkendech uklízet, na celý týden navařit do krabiček, obíhat obchody a ještě mít čas na sebe a strávit nějaké romantické chvilky také s partnerem.
Myslím, že autorka rozhodně dřela a dostat se na vrchol nebylo zadarmo, ale právě v tomto kniha působí trochu křečovitou a hranou lehkostí, kterou toho měla dosáhnout. Často se v textu opakují věty ve stylu "Firma byla předurčena k úspěchu, protože jsem měla skvělý francouzský akcent, což se při prodeji francouzského vína hodí" atd. Těžení z výhod, známostí, superlativa. Škoda že neexistuje vážnější vyvažující linka, kde by se autorka třeba rozepsala více o složitých životních volbách a rozhodnutích, které musela udělat, například právě nemít děti, nebo obětovat velký kus osobního života a pohodlí ("I do letadla musíte namalované a dobře oblečené, protože co kdyby vás potkal nějaký důležitý obchodní kontakt" atd). Kdyby přiznala, že ne vždy se její nápady setkaly s pochopením a nadšením, a že dost pravděpodobně musela vycházet i s lidmi, co měli vůči ní předsudky, chovali se k ní bez respektu nebo jí nechtěli dovolit rozbít onen "skleněný strop", na který ženy v kariéře tak často narážejí. Kdyby rozvedla i krize své kariéry, těžká období, kdy měla chuť se vším seknout a jít dělat něco úplně jiného.. Nevěřím, že se takovými myšlenkami nikdy nezaobírala. Tyhle záležitosti v knize odbyde slovy v duchu "jasně, ne vždy to bylo jednoduché, ale nakonec jsem to zvládla". Ale nás by možná víc zajímalo, jak to zvládla. Označení jejího chování v byznysu a vůči zaměstnancům jednou z novinářek jako "tvrdé'" (což autorce knihy prý polichotilo) taky sympatie vůči ní zrovna nepřidá. Takže závěrem - nejedná se vyloženě o brak a budoucí bezdětné manažerky ideálně spíš zahraničních firem by si z knihy mohly odnést pár obecných a vachrlatých tipů, ale o moc víc tohle dílko nepřináší.

20.08.2022

Bylo zajímavé přečíst si jak funguje vinařská firma ve Francii, a co obnáší její vedení, tolik mě to nebavilo, ale zajímavé to bylo.