Gabra a Málinka: Galánečky přehled

26.01.2024

Když se nad tím tak zamyslím, po letech mi jde trochu na nervy Malinka, která je jakýmsi předobrazem vzorneho děvčete - studium ji nedělá problémy, je poradna, bez od mluvy splní, co se od ní žádá. Má svůj vysněný cíl stát se lékárnici, touží po sebeobětování, jak zmiňuje předchozí prispevovatelka.
"Malinka je bytost šťastná a cítící. Zato vy, Gabro. Což se neumíte trochu zasnit? Jste jako ztelesneny kus hmoty", kárá profesorka češtiny Gabru po oznámkování české kompozice.
Ano, Gabra je dívka praktická, stojící oběma nohama na zemi, která se s ničím příliš nepare. Ovšem Malinka se neumí postavit sama za sebe.
Když septiman Cvek popletl Malince hlavu s těmi buňkami- dodnes mi není jasné, jak mohla inteligentní dívka uvěřit takovým nesmyslům - dostala ji z toho svým rázným způsobem právě Gabra. Tercianka utíká v Oboře před primánem,protože má strach, že ji bude bit a hledá zastání u paní korenarky. Gabra by se s ním jistě pustila do rvačky. Když na ni a primana Haluzu složily kamarádky písničku, místo aby se zasmála, položí hlavu na lavici a rozbrečí se. Neobdrzeny honorář za doučování sevcova syna - opět, sedí doma a brečí, zatímco záležitost řeší Gabra. Jen doufám, že Malinka taková nezůstala celý život.

09.10.2022

Galánečce Gabře se trochu zapalují lýtka, galánečka Málinka trpí existenciální krizí – ještě že přece jen nachází smysl života: „Vdala bych sa enom za takového, kerý by byl buď chromý, nebo slepý, nebo by mohl být hrbatý. Slepého bych vodila, hrbatého chránila, aby se mu zlé děcka nesmály, ale takéj by to mohl být vdovec aspoň s deseti dětma…“ Trochu mám obavy o duševní a řečový vývoj bratříčka Jeníčka, přece jen – holky galánečky, a on pořád žvatlá. Zamotá hlavu i svému tatínkovi; ten je toho času na penzi a já se marně snažím přijít na to, co doma dělá, protože si při jednodenním hlídání svého syna pouze zapisuje s překvapením jeho slova; inu, vyhořelý učitel, chápu, i před vlastními dětmi se asi roky úspěšně skrývá. Překvapená jsem ale byla i já – jeden z nejoblíbenějších bakalářských příběhů je opsán z téhle knížky! (Jaromír Hanzlík v roli tatínka: „Jen číhej, číhej…“).
Naivní, milé, poučné a úsměvné zároveň. A přestože o tom píšu trochu v legraci, uznávám kvalitu i příznivý vliv na dětské duše :-).