Gaius - Učebnice práva ve čtyřech knihách přehled

Ach, Gaius… Miláček každého studenta práv v naší drahé republice. Studujete-li právo v ČR budete s Gaiem velice rychle a velice intimně seznámeni. Budete si z něj v hodinách číst. Budete si s nám hrát při zápočtech. Budete dost dobře možná fragment z něj řešit u zkoušky. Ti zlomyslnější učitelé se vás budou snažit nutit číst latinský originál, ti mírnější český překlad. Tak či tak se u toho zasmějete. U originálu to bude smích nad vlastní neschopností, u překladu nad obsahem, který je, kupodivu, opravdu zajímavý a zábavný.

Gaius poskytuje v klasické systematice (osoby, věci, žaloby) poměrně pěkný vhled do klasického římského práva – jo, pokud jste knihu nečetli a ještě vám to nedošlo… tohle je patrně nejstarší používaná učebnice na světě. Vtipné okamžiky vyvstávají z toho, že ač byl Gaius velice upřímný a vůbec, žil v nebezpečných časech nebezpečných mužů. Takže někdy ta upřímnost nemohla být… úplná. Abych citoval a tím zároveň ukončil svůj bezobsažný (a obsahu neschopný) komentář:

„Senataconsultum est quod senatus lubet…“

Dělám si srandu:
„Usnesením senátu je to, co senát přikazuje a stanoví. Také ono má sílu zákona, ačkoliv se o tom pochybovalo. Císařská konstituce je to, co stanoví císař dekretem nebo ediktem nebo dopisem. A nikdy nebylo pochybnosti, že nabývá sílu zákona, protože císař sám na základě zákony přijímá nejvyšší moc.“

Hádejte co, ty pochybnosti přeci jenom byly, ale co už, nebezpeční muži.