Generál v labyrinte přehled

16.09.2024

Další návrat k dílu mého oblíbeného Gabriela Garcíi Márqueze (1927–2014), nositele Nobelovy ceny za literaturu (1982). Román Generál ve svém labyrintu (1989) u nás vyšel v roce 1995, takže je to skoro třicet let, co jsem ho četl poprvé. K vrcholům autorova díla nepatří, což se mi nyní opět potvrdilo, ale jsem rád za ten návrat. Hlavní postavou je generál Simón Bolívar (1783–1830), legendární postava latinskoamerického hnutí za nezávislost, který sehrál klíčovou roli v boji proti španělské nadvládě. Honosil se titulem Osvoboditel (El Libertador) a byl prezidentem Kolumbie (1819–1830), Peru (1824–1827) a Bolívie (1825).
García Márquez zachycuje poslední měsíce Bolívarova života, plavbu po řece Magdaleně a smrt vyčerpaného a tuberkulózou nemocného generála ve venkovském statku San Pedro Alejandrino. Vyprávění se ovšem vrací i k Bolívarově minulosti, jeho válkám, pobytu v Evropě, politice i četným milenkám. Témata samoty, absolutní moci, vzpomínek a bloudění v labyrintu světa podává Márquez se svojí typicky bohatou imaginací a slovní přebujelostí, ale tentokrát se drží trochu zkrátka a také se samozřejmě drží faktů, i když volně. Román se v Latinské Americe setkal s rozporuplným přijetím, protože autor uctívaného generála podle mnohých pojal až příliš "profánně", jako muže s mnoha chybami, muže na konci života již slabého, nemocného a umírajícího ve věku pouhých 47 let.
V závěru knihy je sice chronologie Bolívarova života, ale i tak se čtenář neznalý historie Latinské Ameriky trochu ztrácí ve velkém množství událostí a postav. I ke generálovi samotnému jsem si hledal cestu poněkud těžko. Není to špatná kniha, takovou GGM v podstatě nenapsal nikdy, ale oproti jeho slavným vrcholným dílům tomu zkrátka něco chybí.