Germinie Lacerteuxová přehled

07.02.2023

Vždycky jsem si chtěl přečíst něco od autorů, po kterých je pojmenována nejprestižnější francouzská literární cena, Prix Goncourt... Bratři Edmond de Goncourt (1822–1896) a Jules de Goncourt (1830–1870) napsali společně od roku 1850 až do Julesovy předčasné smrti několik kulturně-historických prací a šest románů; Edmond pak sám pokračoval v jejich deníku a napsal další čtyři romány. Založil Académie Goncourt, která začala fungovat v roce 1900 a od roku 1903 uděluje Goncourtovu cenu. Asi nejznámějším společným románem bratří Goncourtových je Germinie Lacerteuxová (1865). Děj krátkého románu o smutném životě jedné služky a jejím pádu až na dno je inspirován skutečnou služkou Goncourtových Rosou, po jejíž smrti bratři zjistili, že vedla dvojí život, s milencem měla dvě děti a okrádala své pány.
Germinie slouží v Paříži u slečny de Varandeuil, staré panny dobrého srdce, která si v životě také užila své, především se sobeckým otcem. Slečna k Germinii přilne jako k dceři a vůbec netuší, že její pracovitá služka vede druhý tajný život, beznadějně zamilovaná do mladíka, který ji jen využívá spolu se svojí matkou. Germinie se kvůli němu dostává do dluhů, začne i pít, když prozře, najde si jiného milence, ale na prvního nemůže zapomenout. Pak ji posedne nymfomanie, jindy zase naprostá apatie a lhostejnost ke všemu. Jenže podobný život může vést jen k naprostému dnu a jaký je to pak pro slečnu šok, když zjistí o Germinii pravdu...
Román bez sentimentu a pravdivě líčí mravní i fyzický úpadek pařížské služebné a připravil cestu francouzskému naturalismu. Na typ "klinické studie" okamžitě navázal Émile Zola svojí Terezou Raquinovou (1867) a dalšími díly, zejména Zabijákem (1877).

30.06.2019

Naturalizmus je všedný, každodenný život, zvečnený na papieri.

Hoci sa najskôr javí ako nuda, nakoniec sa v ňom zjaví iskra a prinúti vás zamilovať si ho, aj keď sú jeho myšlienky a vety rovnako... "nudné".

Ukazuje davy ľudí, ale len pár z nich si zaslúži pomenovanie Človek.

Jedna z mnohých, Germinie, miluje a chce byť rovnako milovaná.

Narazí na pár jedincov s rovnako ťažkým osudom, ktorí ju napriek tomu nedokážu dostatočne ľúbiť.

Svet je príliš krutý a ju ponorí na najhlbšie dno, odkiaľ nie je cesty späť.

Zabije ju a ona zomrie s hrôzou na tvári, ale so stále rovnako veľkou túžbou v srdci.

Germinie bola Človek.

Prejdú desaťročia a situácia sa opakuje dookola, dookola...

A ja sa pýtam sám seba, ako mohli dvaja bratia tak harmonicky a silne ukázať krutosť sveta.

Naturalizmus je krásny a nadčasový.

Škoda, že nedokážem vyjadriť všetky moje pocity z čítania...