Gilliameska přehled

18.10.2017

„Picasso měl své modré období, zato v mých raných kresbách se projevuje převážně vztah k vysavačům.“

Gilliam sice v úvodu slibuje divokou „Grand Theft Auto-biografii“, ale z hlediska struktury jde o klasické převyprávění životních osudů od života po smrt, resp. její předzvěst (díky Gilliamovu věcnému přístupu k lidské smrtelnosti a historce o přeťaté tepně nejsugestivnější část knihy). Gilliameskou je především radost listovat a prohlížet si kresby a koláže oddělující jednotlivé kapitoly, ukázky Gilliamovy velmi i pozdější tvorby nebo fotografie blízkých, doplněné vtipnými, rukou psanými popisky.

Skutečnost, že je Gilliam hlavně vizuální umělec, ještě víc vyvstává do popředí během čtení textu, který sice nemá hluchých míst a nechybí v něm sebereflexivní vsuvky a slovní hříčky, ale vedle excentrických obrázků působí vcelku usedle, málo hravě. Nedokážu přitom posoudit, jakou roli v tom sehrál překlad, který mi jinak přišel velmi kvalitní. Vůbec to ale neznamená, že by Gilliamův život nebyl bohatý na zábavné historky. Cenný je zejména popis (kontrakulturních) vlivů, které jej v 60. letech coby mladého hipíka formovaly a přivedly nejprve do Británie, později mezi nonkonformní komiky z budoucího Létajícího cirkusu.

Podstatnou část textu tvoří popis projektů, na kterých Gilliam pracoval. Pracovní linie je akcentována více než ta osobní, jakkoli u člověka, který zjevně žije svou prací, nelze dost dobře jedno oddělit od druhého. Úzká propojenost života a díla částečně vysvětluje, proč pro Gilliama bylo tak důležité třeba uvést Brazil v jeho verzi, ne s producentským happy endem. Také o svých nejbližších píše Gilliam hlavně ve spojitosti s uměleckou tvorbou.

Výroba pythonovských skečů a filmů již byla zmapována mnohokrát, což si Gilliam uvědomuje a víc prostoru věnuje svým začátkům v reklamní agentuře, kreslení pro různé časopisy, natáčení vlastních snímků a nabídkám, o nichž se moc neví (Kubrick jej např. požádal o animované titulky k Mechanickému pomeranči). Mnohdy se přitom věnuje „řemeslným“ a designovým detailům (u fotek si často všímá i toho, co mají dotyční na sobě), které potěší vyznavače rukodělných, nepočítačově dělaných triků.

Pro fanoušky Terryho Gilliama povinná položka do knihovny, pro ostatní pár hodin strávených v příjemné společnosti chlapíka, který se nepřetvařuje a nepodbízí, nemá potřebu nikomu nic dokazovat, a nebojí se přiznat, že práce je pro něj krom jiného i prostředek k dočasnému potlačení deprese.