Gobelín Marie Antoinetty přehled
Alexej Nikolajevič Tolstoj
Deset povídek, které Tolstoj napsal v době své emigrace ve Francii a Německu 1918-1923. S jemu vlastní sugestivností podává výpověď o době a lidech. Demaskuje mravní rozklad, přináší studie chorobných duší, náladové skici, stylizované zápisky. Expresivně ztvárňuje dobovou scenerii a bizarní tragikomické situace. Dokonale popsané lidské tragédie a marnosti. Děj povídek se odehrává právě v emigraci.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Gobelín Marie Antoinetty. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (2)
kniha se vtipně až sarkasticky zabývá peripetiemi ruských emigrantů na cestě z Ruska a tísnivým pocitům v novém domově (obvykle Francie/Německo), ukazuje tak jako Gornostaj Kaplického nehrdinskou tvář intervenčních zásahů západních mocností a jejich čistě pragmaticky ekonomické pozadí.
autor se po čase vrátil z emigrace zpátky
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Gobelín Marie Antoinetty v seznamech
v Přečtených | 2x |
v Doporučených | 2x |
v Knihotéce | 7x |
v Chystám se číst | 1x |
Autorovy další knížky
1977 | Křížová cesta I. |
1955 | Petr první 1 |
1956 | Zlatý klíček |
1972 | Paprsky smrti inženýra Garina |
1964 | Tam a zpátky 1914-1918 |
Sbírka deseti povídek, z nichž osm je naprosto nezajímavých a nudných. Sledujeme mravní rozklad emigrantů, ztráty naděje a smyslu života. Aristokraté, milionáři, měšťané, továrníci, důstojníci a jiní, kteří utekli před bolševiky do emigrace, přežívají v pronajatých pokojích, sní své sny, ale postupně o vše přicházejí. Nuda, nuda a zase jen nuda. Nebavilo mě to příliš číst a divil jsem se, že autor takových povídek mohl napsat mistrovská díla jako Petr I. nebo Křížová cesta.
Pouze dvě povídky mě zde zaujaly a dobře se četly. Dobrodružství Něvzorova je asi nejlepší povídkou celé knížky, až by se podle ní mohla jmenovat celá sbírka. Sledujeme osudy zkrachovalce Něvzorova, který prchá před revolucí do Charkova, pak do Oděsy, Konstantinopole a Francie. Postupně se stává zlodějem, podvodníkem a téměř i špionem. Ztrácí stud, pud sebezáchovy a mravní zásady.
Zaujala mě také poslední povídka Spolek pěti, což je vědecko-fantastická novela, která mi trochu připomněla styl psaní Julese Vernea. Bohatí průmyslníci se rozhodnou tajně zničit raketami Měsíc, aby vyvolali pád burzy, vydělali na akciích, skoupili jiné firmy a v lidském chaosu zavedli diktaturu a převzali moc. Psáno v roce 1924, což z této povídky činí krásně sci-fi z počátků této literatury.
Celkově hodnotím s odřenýma ušima třemi hvězdami – a kdyby to byla moje první kniha od Tolstého, po další jeho tvorbě bych už nesáhl. Krom poslední povídky je ze všech poznat, že Tolstoj si sám prošel emigrací a raději ztratil svou hrdost a vrátil se po několika letech zpět a stal se Stalinovým pochlebovačem než by žil v emigraci bez milovaného Ruska.