Hajný a já přehled

09.01.2025

(SPOILER) Povaleči z kaváren, do polí a továren aneb jak Pražanda s titulem a velkými kulturními nároky ke statku přišla. Při čtení této humorné novelky na dvě líná letní odpoledne (nebo zimní večery u krbu v hájovně) si nelze nepředstavit, jak se někteří čtenáři škodolibě usmívají pod fousy a ono okřídlené heslo o povalečích z kaváren se jim přitom dere na rty. A ačkoliv nepatřím mezi vesničany, kteří v potu do úmoru ohýbají hřbet nad lány česneku a večer u zpráv špačkují na arcilínou intelektuální elitu, i já jsem se pod bujným plnovousem pochechtával. Takřka apokalyptické líčení prací na zahradě, krocení věčně hladové zvěře, starostí s hájovnou a věčně zablácenou podlahou a dvorem nemělo prostě chybu. Stejně tak popis hojných návštěv fořtů, hajných a adjunktů, kteří se k hájovně slétávali jako vosy na med či líčení vztahů s místními domorodci. Mladá paní fořtová mi, bohužel, k srdci nepřirostla, za to v muži Břetislavovi (jak o něm paní Bešťáková píše) jsem se ihned viděl. Velmi jsem se bavil všemi překvapeními, které pro nezkušenou fořtovou Břetislav chystal a líčil. I já jsem utekl z města na samotu, do kořenovských hvozdů a mizím v mlžném oparu v lese, kdykoliv je to možné. Těšil jsem se na každý Břetislavův nápad, na každou pastičku, kterou políčil na svou manželku, na každé nové zvířátko v domácnosti, ulovený kus zvěřiny, domácí zavařeninu, bažanta na víně a králíka na smetaně! Snad i proto pro mě byl závěr knihy obrovským zklamáním, když se ukázalo, že hajný Břetislav povolil, vyměkl a vrátil se do „civilizace“. Do miniaturního bytu a ještě k tomu do velkého města. Břéťo, proč?!

Docela by mě zajímalo, zda si paní ex-fořtová později nevyčítala svůj odchod z kouzelné přírody a od útulného krbu v hájovně zpátky do města, kde si sice splnila svůj sen, tj. žít kulturně, měšťácky, s lidmi, přesto, že jí o pár let později komunisti sesadili z „funkce“ a paní Bešťáková „skončila“ kdesi v knihovně… I se svým vydřeným titulem, kulturním vyžitím a dostupnými samoobsluhami. Jak jsem se dočetl v jedné biografii.

Taktéž by mě zajímal osud hajného Břetislava. Zda vyslyšel volání lesů, luk a strání a nevedla jeho touha po přírodě např. k partnerskému rozchodu. Nedokážu si představit, že by takto přírodě oddaný člověk dokázal žít ve městě. Osobně bych se nikdy nedokázal do města vrátit a to jsem žil (oproti Praze) v trpasličím Jablonci na severu Čech. Do města? Nikdy! Břetislave, zklamal jsi mě!

19.08.2024

Odpočinková kniha přečtená téměř na jeden zátah.
Hl. hrdinka se spolu se svým mužem - hajným stěhuje i s maličkým dítětem na samotu, odtrhnutá od městského ruchu a pohodlného života.
Vtipně vypráví nejrůznější příhody, která notně takové změny doprovází.