Hana Benešová: Neobyčejný příběh manželky druhého československého prezidenta (1885–1974) přehled

18.09.2022

Hana Benešová, v mládí Anna Vlčková, prožila naplněný a dlouhý život, který od svých studií na pařížské Sorbonně neodlučitelně spojila s Edvardem, tehdy Eduardem Benešem. Hana stála po boku svého muže takřka ve všech chvílích jeho života, doma i v exilu, a přestála i dobu dlouhých měsíců ve vazbě. Edvard Beneš, nejbližší přítel T.G.Masaryka, sehrál v českých a československých dějinách zásadní roli a životopis jeho ženy, první dámy, se jím proto taky nemálo zaobírá. Petr Zídek při zpracování životopisného příběhu manželky druhého československého prezidenta Hany Benešové významně čerpá z jejích deníků a také jej logicky spojil s příběhy osob v jejím nejbližším okolí, což byla především rodina T. G. Masaryka, a sdílí zajímavé postřehy a střípky:

Jan Masaryk: "Život za vás [E. Beneše] dám. Já vás miluju, jako svého tátu vás miluju" (z diáře Hany Benešové, 16.3.1939, Chicago)

Hanu Benešovou - Annu Vlčkovou stihla nejedna rodinná tragédie, přišla o všechny své nenarozené děti, o bratra a nakonec i o manžela, kterého přežila o více než celé čtvrtstoletí. Svou roli manželky i první dámy však sehrála s důstojností a grácií, o které ji nepřipravily ani rozporné postoje lidí k roli, jakou Edvard Beneš sehrál v Mnichově, exilu nebo později v únorové krizi v roce 1948."Pomůže někomu, když nepodepíšeš?" Odpověděla tehdy Hana Benešová svému manželovi, když se jí zeptal, jak má reagovat na nátlak Gottwalda, aby v únoru 1948 podepsal demisi svých ministrů... a Beneš podepsal. A zůstal. Vliv Hany Benešové tímto nechci zvyšovat víc, než byl, ale možná Hana svému těžce nemocnému a zkoušenému Edvardovi alespoň ulehčila jeho rozhodování, V tomto případě chybně pro československý stát, víme, co následovalo. Jenže Hana měla v té době před očima již hlavně zdraví svého muže, a ne roli státníka, natož dalekosáhlé důsledky tohoto rozhodnutí.

Hana Benešová se stala ikonou dobročinnosti, obětavosti, skromnosti, pokory a laskavosti, jejíž aureolu nenarušily ani zmíněná kontroverzní rozhodnutí jejího muže, "ideální ženou bez kazu". Neumím říct, jaký by byl její život bez Beneše, je ale zřejmé, že byla ideální ženou pro roli první dámy a nepochybně se zařadila mezi významné ženy naší historie. A ve své básni to zvěčnil i Jaroslav Seifert.

"Když hrůza světem vrávorala, drnčela okna, den se chvěl,
Vy jste se tiše usmívala, tiše, jakobyste se bála, aby Vás neviděl.
Ten úsměv sílu měl i něhu, zvonem by pohnul, aby zněl.
Když Vy jste ze vzdálených břehů hleděli na nás, jak jsme v střehu a díváme se do pekel.
Když vejdete tu chce se říci, že se ozval vroucí hlas.
Co jsme se na Vás namyslili, a jak jsme rádi v této chvíli s Vámi zas."