Haraburdí aneb Jak se líhnou knížky přehled
Marie Kubátová
Trefný je výrok Adolfa Branalda: "Je to skvělá korálkářkaa nejvíc ji sluší drobné literární útvary, které jako korálky navléká na jemnou nit své fantazie - a jimiž tak snadno a lehce umí dojmout své čtenáře."
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Haraburdí aneb Jak se líhnou knížky. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (5)
Milá knížečka, pro mě již druhá od této autorky. Jak sama autorka píše: "Na vysloužilém prapočítači píšu příběhy věcí, které lemovaly můj stezníček životem jako patníčky na cestě per aspera, a skládám z nich své domácí minimuzeum." Tak o tom tato knížečka je. Plus to krásné krkonošské nářečí. Pohladila po duši.
A mimo jiné jsem se dozvěděla, že paní Kubátová je autorkou předlohy k večerníčku Krkonošské pohádky.
Moc pěkné krátké příběhy. S krkonošskou češtinou jsem měla místy problém, ale ta dodávala příběhům pravé kouzlo. Doporučuju jako oddechovou četbu.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Haraburdí aneb Jak se líhnou knížky v seznamech
| v Přečtených | 17x |
| ve Čtenářské výzvě | 6x |
| v Doporučených | 1x |
| v Knihotéce | 6x |
| v Chystám se číst | 5x |
| v Chci si koupit | 1x |
Autorovy další knížky
| 2011 |  Krkonošské pohádky |
| 1990 |  Lékárnická trilogie |
| 2011 | Pohádky o Krakonošovi |
| 2006 | Arcidědkové |
| 1987 | Absolventka nultého ročníku |
Autorka, profesí lékárnice, po svém apatykářka, sesbírala vzpomínky jako léčivé bylinky. Uvařila, extrahovala a destilovala z nich to nejpodstatnější. V malé knížečce je tak vysoká koncentrace milého a líbezného čtení, občas s nádechem hořkosti, ale tu nelze zamaskovat v léčivých tinkturách, stejně jako v životě. Přála bych si být horalkou i ženou, která umí nasadit klobouk, když jde z tlustého do úzkých, jako babičky, o kterých se v Haraburdí vypráví. Přála bych si mít méně vlastního haraburdí a více talentu pro jazyk, abych si jednou dokázala své vzpomínky taky tak barvitě popsat a uchovat. Až jednou ulehnu stařičká na lůžku, s kůží tenkou jako papír, ať mohu ve slabé ruce ještě naposled sevřít zaltou renetu.