Bláznivý úplněk přehled

23.06.2022

(SPOILER) Vypotit tento komentář mi trvalo nezvykle dlouho, protože jsem z knihy naprosto rozpolcená. Harry je mi sympatický, což nechápu vzhledem k jeho bolestínství, přehnanému množství sentimentu a syndromu Oldy Shatterhanda – jo, oni mi jdou po krku, ale já je nezabiju, ne, ne, ne, já jsem klaďas. I vykreslený svět, po němž pobíhá nadnormativní množství paranormálních bytostí, ale zároveň „běžný“ člověk, a to ani pracovník útvaru pro zvláštní záležitosti, těmto jevům nevěří, hm, no tedy, tak i ten mě docela baví.
Co mluví pro tuto iracionální přitažlivost? Jednak je Harry vzdor své přecitlivělosti fakticky vtipný a občas prokáže zdravou míru nadhledu. Navíc se mi líbí, jak umí kouzlit, že to není žádný nýmand. Když mu dojde šťáva, což se fakticky může stát, držím mu palce, aby se rychle sebral. Vedlejší postavy jsou fajn, sice jim schází důkladné propracování až do desátého kolene, ale tyhle parametry „těžké“ literatury mi stejně moc nevoní, pro mě cajk. Svým způsobem je mi sympatický i mafián Marcone, ačkoli záporákům ze zásady nefandím.
Děj kvapí svižně vpřed, pátrání po pachateli probíhá uvěřitelně, až tedy na bod vyvolání démona, jemuž Harry svěří ukrutně cennou informaci výměnou za pár banalit, k nimž by došel snadno sám, ale budiž, autor potřeboval někam vmáčknout záhadné detaily Harryho minulosti.
Jenže kráva nebeská Murphyová. V jejím zeleném mozku svítí pouze tyto neonové nápisy: „Zmlátit, spoutat, zastřelit!“ a to včetně Harryho, jejího kamaráda (?) a hlavně jediného týpka, který jí může pomoci (nějaký fetiš autora?). Veškerou krev, která ze stránek doslova cáká, má tahle megera na svých rukou, jenže – ona je ublížená chudinka, Harry se jí neustále omlouvá a podlézá, seč mu síly stačí. Nad knihami se zpravidla hlasitě směju, občas brečím, ale tady jsem divoce nadávala. Kéž by tu nánu vypatlanou hned v první scéně nějaká příšera spolkla a byl by klid.
S tímto přáním přistupuji k dalšímu dílu. Jo, bulvární novinářka je super, té by ses měl, Harry, držet!