Hárún a moře příběhů přehled

30.07.2022

Docela hezká pohádka a la Nekonečný příběh.
Nejlepší byl popis smutného města, co bylo tak smutné, že zapomnělo své jméno, ale i pohádková říše se Stínovými bojovníky byla originální.

23.05.2021

V mnoha pohádkách můžeme vidět obraz leckteré naší společnosti a některých lidí. Tahle pohádka do takové oblasti spadá výtečně. Oceňuji občasný autorův vtip (tresky vs. stresky; Hárún uměl ztrácet ponožky výborně) a také umný překlad básniček (např.: když tě jenom rychlá jízda vzruší, jmění odkaž dětem - a peklu svou duši; nebo rýmování Hubatek nebo i jen sem tam v textu). Musím však říci, že počáteční začtení mi trvalo docela dlouho, u některých pasáží jsem se dokonce nudila.
Místa, která mě zaujala:
"To je ta potíž s vámi lidmi ze smutných měst: podle vás musí být všechno ubohé a k uzoufání nudné, abyste uvěřili, že je to skutečné."
"Kdyby k sobě Plkové a Mlkové necítili takovou nenávist, možná by byli jedni pro druhé docela zajímaví."
"Koneckonců jsme vlastně nepustili naše korunované hlavy k ničemu důležitému."
Za velmi výmluvný považuji tento dialog:
"Ale proč tolik nenávidíte příběhy?" vyhrkl Hárún ohromeně. "Příběhy jsou zábavné..."
"Jenomže svět není pro zábavu," opáčil Chattam-Šad. "Svět je k ovládání."
"Jaký svět?" vypravil ze sebe Hárún.
"Tvůj svět, můj svět, všechny světy," zněla odpověď. "Všem se musí vládnout. A v každém příběhu, v každém proudu v Oceánu leží svět, svět příběhů, nad kterým nemohu ani trochu vládnout. Proto."
Nakonec chci ještě zmínit, že se mi líbila i poslední stránka, kde jsou vysvětleny názvy a jména v příběhu užívaná.