Vražda Rogera Ackroyda přehled

Zaslechl jsem, že by snad další případný snímek s Branagou měl adaptovat právě tuto knihu. Tak jsem si ji tentokrát chtěl přečíst dopředu. A jako vždycky se vyhnu komentování detektivní zápletky, ta mě ostatně zase tak moc nezajímá. To neznamená, že by komentář neobsahoval

spoilery,

to samozřejmě ano.

Tak rovnou k nim! Christie měla až podivuhodné množství neuvěřitelně zajímavých žánrových nápadů, které, dovedeny do důsledku, mohly její knihy učinit opravdovým unikátem. Jen až podezřele často nedošly naplnění. Tak i zde. Myšlenka vyprávění příběhu studiem zápisků vraha, který se přimotal do vyšetřování jím provedené vraždy slavným Poirotem, je prostě kouzelná. Dala se skvěle využít. Vrah, očividně intelektuálně narcistní (vzhledem k poznámce, že plánoval uveřejnit svůj deník jako svědectví selhání slavného detektiva), mohl být od samého počátku diváku patrný a mohl, příkladem, komentovat Poirotovo chování. Mohl se mu vysmívat, mohl se ho pokoušet svádět ze stopy. Text mohl obsahovat například panické projevy strachu z dopadení a následné úlevné oddechy pramenící z domnělé neschopnosti detektiva. Mohl. Ale neobsahuje. Nic z toho neobsahuje. A to je škoda. Forma, jakou si autorka pro své vyprávění zvolila, tak zůstala plně nevyužita a čpí z ní tak jakýsi zápach trapnosti z neschopnosti vybočit z žánrového stereotypu.

Jinak snad lze knihu hodnotit kladně. Je to příjemné čtení, které mne nikterak neprovokovalo a netrápilo. Snad si nejsem jistý koncem, oním jiným řešením, které Poirot navrhl. Nezdá se mi to poirotovsky konzistentní. On, který tak rád a tak dlouze básnívá o spravedlnosti. To bych čekal spíše od Dupina nebo od Holmese. Ne od Poirota.

30.09.2024

Mám ráda tyhle staré detektivky, protože to není plné děsu a krve. A Hercule Poirot je sázka na jistotu. Tato kniha má netradiční konec, to je jasné. Taky jsem to nečekala. Co se mi ovšem nelíbilo, bylo doporučení pro vraha na závěr.