Heroinové deníky: Jeden rok v životě rockové hvězdy přehled

18.01.2025

Nemusíte být fanouškem Mötley Crüe ani přímo Nikkiho či Sikkiho, aby na vás Heroinové deníky udělaly silný dojem. Nikki Sixx vždycky žil na plno, v dobrém i zlém smyslu. Je zcela nabíledni proč je tohle dílo považovánu za jednu z nejlepších, a rozhodně nejexpresivnějších, hudebních autobiografických knih. Krom jiného je vcelku s podivem, že v Městě Andělů dovede někdo přežít a dožít se vysokého věku; a to bez ohledu na pole působnosti.

Rovnou mohu přiznat, že z kokainových kopců a hromady jehel se mi dělalo fyzicky i duševně opravdu zle. Mezi nimi se ovšem dějí velké věci. Přičemž skvostná grafická úprava a celkový formát je pouze jednou z nich. Z Nikkiho záznamů přímo čiší změny nálad, naprosté vnitřní peklo a deprese, s nimiž si nedovede poradit. Hvězda světového formátu sjetá drogovým koktejlem v obrovském baráku, schoulená v šatně s bouchačkou v ruce bojující s hlubokým vnitřním smutkem. Nejhorší na tom je, že spousta čtenářů sdílí podobný vnitřní zmatek (naštěstí bez těch extrémů). Což je jeden z důvodů, proč jsou rock/metalový hvězdy svým fanouškům bližší než jakékoli jiné. A mě samotného překvapilo, jak moc pocitů s Nikkim sdílím. Je pro mě například snadné pochopit, že "bez muziky bych umřel" a "vždycky jsem sám dokonce i v místnosti plný lidí"

Heroinové deníky ovšem nejsou jen suchopárné zápisky jedné rozervané mysli. Jeden z faktorů, který dělá Heroinové deníky tak silnou knihou, jsou Nikkiho komentáře, ale taky další vystupující postavy, které dokreslují celý příběh. Přičemž, alespoň za sebe, mohu říct, že Vanity je komická pokrytecká pobožnůtkářka, která jednomu silně leze na nervy, zatímco Nikkiho matkou lze velmi snadno pohrdat. Naprosto brutální pro mě bylo Nikkiho zjištění osudu sestry Lisy... Ale protože nic není černobílé, nechybí spousta vtipných momentů, vzpomínek a komentářů. Vůbec asi nejzábavnější - či nejzajímavější? - pro mě začala být kniha v momentě, kdy se Nikki poprvé vzdal (částečně) drog a vydal se s kapelou na turné. Zápisky dostaly úplně jiný nádech, stejně jako jejich obsah a z Nikkiho se stal odlišný pozorovatel i vypravěč.

Tou hromadou drog a nej(h)různějších příhod prosvítají mnohá moudra, díky nimž lze snadno pocítit kousek hudebníkova génia. A tak vězte, že "neexistuje zuřivější fanatik než kluk z malýho města, co má svůj sen". On moc dobře ví, že "zejtřek je za rohem a peklo jen o pár metrů dál". A taky si je vědom, jak nebezpečný je "pocit, že jste úplně podlehli svým démonům, je čirá beznaděj. Ale když nemůžete z té díry vylézt, máte tendenci se tam dole na dně schoulit a říkat mu domov."

25.05.2024

Čtivé. Velice zajímavá a bláznivá grafická úprava. Příběh drsný a prostě masakr, ale hlavně, že to dobře dopadlo. To je na tom právě hodně inspirativní a poučné. Ono je "jednoduché" spadnout na dno. Udělat chyby může každý. Dokázat se z toho vyhrabat chce vůli a velkou odvahu. Je to podle mě hrdinství. Palec nahoru a klobouk dolů