Historie světa v deseti a půl kapitolách přehled
Julian Barnes
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/495105/bmid_historie-sveta-v-deseti-a-pul-kapit-FM7-495105.jpg
4
81
81
Kniha Historie světa v deseti a půl kapitolách, která začíná vyprávěním nepravděpodobného černého pasažéra o životě na palubě Noemovy archy, představuje překvapivé, podvratné a fiktivní dějiny Země vyprávěné z několika různorodých perspektiv připomínajících kaleidoskop. Noe vystoupí ze své archy, ale on a jeho plavba nejsou zapomenuti: vrací se k nim v jiných staletích a v jiných podnebích – viktoriánská stará panna truchlící nad svým otcem, americký astronaut s obsesivním osobním posláním. Vydáváme se na Titanic, do Amazonie, na vor Medúzy a na církevní soud ve středověké Francii, kde se odehraje dosti bizarní případ...... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2022 , OdeonOriginální název:
A History of the World in 10 1/2 Chapters, 1989
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Historie světa v deseti a půl kapitolách. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (10)
Barnes nás provede mozaikou příběhů, které nám předkládá jako alternativní historii lidstva, ale také jako znaky úpadku dnešní společnosti. Příběhy vzájemně propojené, z nichž ukazuje na slabosti lidstva, s a jeho zoufalé snahy najít to, po čem touží.
Knížka, se kterou se nelze nemazlit. A která uspokojí smysly, emoce i rozum. Poprvé jsem ji četla jako svého prvního Barnese cca před dvaceti lety - a kupodivu jsem si pamatovala průvodce červotoče a plavbu (nejen) po moři jako metaforu života i smrti. Připomněla jsem si nejednoznačnost starce Noema, drama ztroskotání Médusy (díky za Géricaultův obraz Výjev ztroskotání lodi přímo v knize), nekonečné úvahy nad vztahem skutečnosti, historie, vzpomínky, obrazu a umění a podivnost závěrečného snu o ráji. Ano, je to román, ale román v povídkách, a tak mě kromě hledání průběžných motivů a různobarevných nití baví i žánrová pestrost, ta procházka od apokryfní bajky přes tragikomickou reportáž, dobrodružnou povídku, esej nebo grotesku po deník. Tentokrát si budu dlouho pamatovat žalostnou Trosečnici a ironickou Proti proudu! - tyto dvě se trefily do momentální nálady; za vrchol ale považuji stále ústřední Ztroskotání lodi.
Související novinky (1)
Most sebevrahů, Jelení vršek a další knižní novinky (47. týden)
20.11.2022
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Historie světa v deseti a půl kapitolách v seznamech
| v Právě čtených | 4x |
| v Přečtených | 95x |
| ve Čtenářské výzvě | 13x |
| v Doporučených | 5x |
| v Knihotéce | 79x |
| v Chystám se číst | 113x |
| v Chci si koupit | 31x |
| v dalších seznamech | 1x |
Autorovy další knížky
| 2012 |  Vědomí konce |
| 2019 |  Jediný příběh |
| 2016 | Flaubertův papoušek |
| 2015 | Stolek s citróny |
| 2018 | Než potkala mě |
Mluvit pravdu! Jenže pravda je ošidná, zvlášť ta historická …
A tak se musíš zeptat: Můžeme poznat dějiny? A pravdu? A jak o nich psát?
Historie světa nabízí mozaiku příběhů, v nichž ožívá alternativní historie lidstva. Každý z příběhů má vlastní perspektivu, každý je psaný za použití jiného žánru (apokryfní bajka – hned na začátku mě vyloženě nadchla, dobrodružná povídka mě bavila a tragikomická reportáž spíš jen zaujala svým stylem, …), a všechny mají něco společného, kromě toho, že se jedná o fikci, spojovacím článkem je na první pohled přítomná ironie, jež ukazuje na slabosti lidské rasy a na jeho zoufalé snahy najít ve svém konání smysl …
Knížky Juliana Barnese neplynou a nečtou se snadno, je to právě naopak, musíte být soustředění a neustále ve střehu, v každém z příběhů na vás totiž číhá spousta metafor (jedna taková geniální je ukrytá hned v prvních dvou příbězích – v podobě černého pasažéra na Noemově arše a lidskému oku v podstatě neviditelného „zločince“, kterého je potřeba za jeho záškodnickou činnost potrestat --- ONI jsou totiž téměř nepostřehnutelní a jako neviditelné síly nahlodávají … zejména lidskou paměť, jsou v každém z nás, červíci pochybností a slabosti …
Tahle historie, tak jak je nám v příbězích předkládaná, v podstatě zcela ignoruje velké dějiny, namísto toho se zaměřila na, z pohledu dějin, banální a v dějinách ztracené události a zcela subjektivně je mění – podle Barnese totiž dějiny jako celek nedávají smysl – o to se mohou pokusit jen dějiny osobní, ty jsou ale zase dost neobjektivní, protože nedílnou součástí takového příběhu jsou i emoce …
Jsou tedy dějiny „jen sbírkou subjektivně motivovaných vyprávění“?
Všichni tak nějak víme, že úplně objektivní pravda v podstatě není dosažitelná, že když dojde k nějaké události, vždy před námi (pozorovatelem, tím, kdo vypráví) vyvstane množství subjektivních pravd, které nějak zhodnotíme a posléze zafabulujeme do historie, do nějaké verze toho, co se „skutečně“ stalo. Takže, je to verze falešná? Podle pana Barnese musíme přesto, navzdory výše řečenému, v dosažitelnost objektivní pravdy věřit …
„víra v pravdu, nějakou pravdu, intersubjektivní, ne-li objektivní pravdu je nutná kvůli přežití“
„Je to naše jediná naděje, i když nás zklame …“