Všechno, co napsala přehled

24.06.2024

(SPOILER) Oficiálně jsem propadla závislosti na Kitu Holmesovi a JXovi Moriaritym. Ještě ke všemu jsem se obávala, že tentokrát bude Kit čelit nástrahám amatérského vyšetřování sám, ba dokonce jsem pojala podezření, že v duchu amerických mýdlových oper se v každém díle vztah obou sympaťáků zrecykluje a bude obíhat stále stejné kolečko. Naštěstí byly mé obavy liché.
Smála jsem se míň než u prvního dílu, ačkoli nemám pocit, že by text byl méně vtipný. Spíš mi celá záležitost přišla hodně mrazivá, a ano, na konci mě opravdu překvapilo, jak moc mrazivá byla. A to jsem pachatele podezírala, ale pořád jsem si říkala – ale ne, to přece není možné. Zjevně je.
Vysoká míra atraktivity vzhledem ke spisovatelskému prostředí pro mne zůstává zachována. Tentokrát Kit pronesl mantru, kterou opakuji už léta, a sice že všechny příběhy jsou již sepsány a jediné, o co by měl spisovatel usilovat, je osobité zpracování, nikoli nějaká pochybná originalita námětu. A pak se mi líbilo jeho prohlášení, že nápady jsou ta nejsnazší část psaní, protože to je pravda, ale dosud nikdo ji takhle otevřeně nepronesl (nebo jsem u toho nebyla).
Nemám výhrady k překladu či korekturám, ovšem v jednom místě to „ujelo“, a bohužel zrovna tak, že se ztratil význam věty. JX prohlásí: „Jsem s největší fešák v místnosti,“ a já si nebyla jistá, jestli je právě s největším fešákem v místnosti, nebo on sám je největší fešák v místnosti. Ale kdo by řešil detaily.
Po dočtení jsem trpěla takovou frustrací ze ztráty oblíbených hrdinů, že jsem okamžitě otevřela další díl. Co budu dělat, až dočtu Kluka s bolestivým tetováním, nevím. Asi začnu znovu od začátku Případ mrtvého redaktora, chi chi chi.