Hon na vlkodlaka přehled

Moje první kniha od V. P. B. ,
Nikdy mě nenapadlo si od něj něco přečíst, odrazují m knihy, které se válí všude a nabízí je každý antikvariát.
Tato se vymyká, naopak, lidé ji shání, jako všechno, co je úchylné, přitahuje to, nechcete to číst, ale musíte. Krvavé vraždy, masoví vrazi, proč to chceme číst?

Vadilo mi střídání časových rovin, výpovědi vraha se střídají s popisem, vraždy jak na běžícím pásu, liší se jen datumy a jmény.
SSSR se jeví jako žumpa idiotů, kde levá ruka neví, co dělá pravá, neschopná milice ( tři týdny hledali tělo vzdálené 30 metrů od jiného). Všude plno mentálně zaostalých žen a dětí. Dívky jsou zvyklé lehat do křovin s kdekým, potulují se různě po lavičkách, parcích a nádražích. Všude se někdo válí, u pumpy ( myšleno klasika na vodu) a na wc si můžete vyprat krvavé prádlo a umýt zakrvácený nůž.
Zaměstnání, kdy vedoucí celé dny shání materiál, který nemůže být na skladě, jelikož ještě nebyl vyroben. Jezdí na služební cesty ( jak vznešeně to zní), a cestou vraždí lehce, jako kdyby si jen koupil zmrzlinu. Občas se někomu zdá divný, ale když to člověk čte, kdo tam byl normální?
Vrah mění zaměstnání jako ponožky, nedočetla jsem se nic o kádrovém posudku, vždy ho vyhodí, když zjistí, že je na nic, ale hned ho zase jinde přijmou na stejnou pozici, má přece vzdělání a k 50. dostane diplom.
V mládí byl považován za poloslepého debila a zároveň četl Dostojevského?

Vtipné bylo, když ho zavřeli - konečně- do budovy KGB? Víte, kde jste? Sem zavíráme těžké zločince ( kanibal), špiony a zkorumpované úředníky!
Tak to mě vážně pobavilo.
Jinak je to spíš k zblití . Tomuto národu jsme se klaněli 40 let a určoval nám, jak se v ČSSR bude žít. Na věčné časy a nikdy jinak.
Co máte v kufru? Mýdlo, ručník, nůž, provaz, čistou košili, věci běžné potřeby na služební cestu.

28.07.2020

Zpočátku mi chvilku trvalo než jsem najel na autorův styl ale pak jsem celou knihu přečetl za jediný den, což se mi stává opravdu výjimečně. Čikatilo byl zrůda i mezi zrůdami. Doslova a do písmene vadný jedinec. I když, jak už to tak chodí, nepáchal své činy jen tak bez důvodu a jeho dětství bylo poznamenané Stalinských terorem a hladomory. To, že mohl spáchat tolik zla jde zase na vrub zcela neschopné milici a režimu obecně, který raději hlásal, že v něm žádní sérioví vrazi nejsou a být nemohou. Pikantní je také to, že si Čikatilo často vybíral své oběti z dětských bezdomovců, mladistvých prostitutek a dalších lidí na okraji společnosti o nichž režim taktéž s velkou slávou hlásal, že neexistují. Naštěstí nikdy není nic černobílé a existovala i protistrana k tomuto zlu v podobě několika všímavých policistů a schopných chlapů jako byl Issa Kostojev, kteří nakonec zabijákovo řádění ukončili. Knihu mohu rozhodně doporučit zájemcům o historii kriminálních případů i laikům. Je napsaná svižně, díky přímé řeči a beletristickému stylu člověk velice rychlo pronikne do děje a atmosféry a samozřejmě je to stále literatura faktu, takže je nutné trochu obrnit své nervy a žaludek při popisu co Čikatilo se svými obětmi prováděl. Nenechte se odradit příšernou obálkou.