Hordubal přehled
Karel Čapek
Noetická trilogie série
< 1. díl >
Příběh o venkovském muži z Podkarpatské Rusi, který po návratu z Ameriky shledá, že se mu rodina odcizila a že manželku mu zatím odloudil čeledín...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Hordubal. Přihlašte se a napište ho.
Komentáře (135)
Na mě trochu moc ukecané, chvíli jsem se ztrácel mezi tím, co postava říká a co si jen myslí. Ale celkově se to dalo. Rád jsem si doplnil zase jednoho klasika.
(SPOILER) Smutný příběh podle skutečné události předložil Karel Čapek čtenáři v psychologické rovině. Detektivní zápletce, předchází příběh Juraje Hordubala, který se natěšený vrací po osmi letech z Ameriky, představuje si, jak budou s jeho ženou a dcerkou šťastně a pohodově žít, jenže skutečnost se má úplně jinak. Pro oči nevidí, co je zjevné a nechce si připustit realitu, i když mu jí ostatní odhalují. Příběh s mnoha filozofickými otázkami končí tragicky, autor sice odhaluje viníka, ale otázku, kde je pravda, nechává otevřenou.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Hordubal v seznamech
v Právě čtených | 9x |
v Přečtených | 1 677x |
ve Čtenářské výzvě | 145x |
v Doporučených | 51x |
v Knihotéce | 240x |
v Chystám se číst | 185x |
v Chci si koupit | 22x |
v dalších seznamech | 6x |
Štítky knihy
vraždy venkov Amerika psychologické romány první republika, 1918-1938 vystěhovalci, emigranti Podkarpatská Rus rozhlasové zpracování Karel Čapek, 1890-1938 podle skutečných událostí klasická literatura
Autorovy další knížky
1948 | Bílá nemoc |
2004 | R.U.R. |
2017 | Válka s Mloky |
2009 | Dášeňka čili Život štěněte |
2004 | Matka |
Jedno z páně Čapkových děl, do kterých se mi chtělo nejméně, a pak jsem Hordubala přečetla během jednoho večera. Je podivuhodné, jak se čtenář, ač třeba časově a místně od hrdiny odlehlý, dokáže s Hordubalem ztotožnit, protože ten ztělesňuje jednu z univerzálních lidských obav: že přijdeme domů nevítáni.
Juraj Hordubal se vrací do vesničky na Zakarpatské Rusi po osmi letech v amerických dolech. Přichází uprostřed července a Karel Čapek popisuje jeho kout země takovým způsobem, s tak vemlouvavou evokací smyslových vzpomínek, že v něm člověk poznává nějaký kout svůj.
V hospodářství, které zatím spravovala Jurajova žena Polana s maďarským čeledínem Štěpánem, snad ani nemůže nedojít k tragédii. S Hordubalem by bylo těžko nesoucítit; k jeho mírnosti a pokoře autor přidává dobrotivost vůči dobytku, vlastnost, která tu jaksi obecně ručí za ryzost charakteru. Štěpánovi, z nějž by prostřední autoři udělali postavu čistě zápornou (a který prosazuje zásadu nemluvit na koně, aby nezměkli), pak čapkovsky připisuje alespoň lásku k dětem, jelikož nikdo přece není do kořene zlý.
A tak se u soudu neprojednává "zločin, ale hřích", věc vypadající prostě, a přitom jsoucí příliš složitá pro lidskou spravedlnost. Ostatně se tu setkáváme s některými motivy z autorových detektivních próz: třeba že jsou to ženy, kdo nejtvrději soudí ženy, ale především že boží ortel tu musí být nahrazen rozsudkem omezenějším, ortelem smrtelníků, protože Vševědoucí tíhne k relativismu. Z Hordubala je člověku od první stránky do poslední smutno a v závěru se jeho úzkost prohlubuje v cosi metafyzičtějšího než soucit s jedincem; totiž v uvědomění lidské nemohoucnosti dotápat se pravdy.