Hory zpívají přehled

24.06.2024

Krásně napsaný příběh, ale nečetl se snadno historie ve Vietnamu vypráví ze dvou časových liniích od babičky a vnučky. Trochu jsem měla problém si zapamatovat jména, ale příběh o mladé dívce, která se narodila do bohaté rodiny a jakým těžkým životem procházela za války, hladomoru...
Kniha se četla velice dobře, dojemný příběh vřele doporučuji...

21.06.2024

Hory zpívají je nejen skvěle napsaná kniha, ale taky skvělá výpověď o posledních sto letech jedné země od nás táákhle daleko. Tak proč by nás to mělo zajímat, že jo? No, už jenom proto, že je jedno, jak jsou od sebe různé země daleko. Že lidé jinde mají například jiný přístup k životu a věcem kolem. Ale bohužel jde vidět, že nejvíc nás vždycky spojují především špatné věci. A taky naše reakce na ně: chceme mít prostě šťastný a spokojený život.

("Část dějin naší země byla vymazána spolu s životy bezpočtu lidí. Nesmíme mluvit o událostech, které se týkají mylných rozhodnutí v naší minulosti, ani o přečinech těch, kdo jsou u moci, protože oni si osobují právo přepisovat historii. Ale jsi dost stará na to, abys věděla, že dějiny se vepisují do vzpomínek lidí, a dokud tyto vzpomínky žijí, můžeme věřit, že se nám bude dařit lépe. Takže, co se stalo od toho dne, co jsme uprchli z vesnice našich předků?" - léto 1955)

Hodně mi sedlo, jak je kniha napsaná. Nebo spíš, jak je vedený příběh. Protože vyprávění není lineární. Střídá se vyprávění babičky a její vnučky, obojí je v první osobě a není oddělené kurzívou, jak to obvykle bývá, pokud není alepsoň změna vyprávění (tady je pořád ich). Já se díky tomu do knihy začetla lépe, protože mě to nevytrhávalo právě touhle nevhodnou "oddělovací změnou", nemám to ráda. Každá další kapitola má napsaný rok, kdy se odehrává, takže ztratit se je nemožné. A díky tomu je čtení fajn. I když ne vždy o hezkých věcech. Jenže ty tady nejsou zase až tak dopodrobna rozepisovány. Spíš jde o to, jak dopadají na obyčejné lidi. Jak ničí rodiny (přičemž rodina je to nejdůležitější, co člověk má, to snad ví každý), vztahy ve vesnici a vnímání jeden druhého. A částečně v obou vyprávění jdou vidět i paralery, takže chápu, proč autorka zvolila právě tenhle způsob vyprávění. Navíc je jedna část vyprávěna už těma dospělýma očima, ale s druhým postupně dospíváme...

Hory zpívají je moc povedená kniha. A přestože je to "vyprávění", které prostě nejde až moc do hloubky určitých věcí, ty podstatné se nepřeskočí nikdy. A je tak snadné se tam ocitnout s postavama! A sžít se s nimi. Protože je to prostě strašně dobře a především krásně napsané.