Houby - Poznáváme, sbíráme, upravujeme přehled

Atlas spíš skromný co do počtu druhů. Zařadit do něj vedle obecného povídání i recepty, to mi přijde jako pěkný nápad. Úvodní texty určitě stojí za pozornost, třeba odstavce o nejdivnějších houbách jsem studovala s Googlem po ruce a byl to zážitek. Ilustrace jsou zdařilé, také kvůli nim jsem knížku v antikvariátu koupila. A snad nikoho moc nepohorším... zkrátka, nakonec přišly na řadu nůžky a vystříhané obrázky jsem kreativně zapracovala do výukového materiálu pro děti. Vysloužila jsem si tím nečekané pozvání na vzdělávací konferenci, takže přínosnost knihy: nad očekávání :o)

25.08.2020

Tuto knihu mám doma. Kniha je zpracována výborně. Kniha obsahuje informace o jedlých, nejedlých a jedovatých houbách včetně nádherných ilustrací. Ilustrace se mi v knize líbí nejvíce. V závěru knihy se nacházejí recepty. V minulosti jsem si v této knize listoval a četl jsem spíše charakteristiku hub a kochal je jednotlivými obrázky.

Pokud jsme šli v minulosti do lesa na sběr hub, tak jsme většinou sbírali houby, které jsme znali, neexperimentovali jsme. Většinou jsme sbírali praváky, kozáky, suchohřiby, křemenáče, občas sbírala mamka lišky. Při procházce lesem jsme narazili také na lesní plody - maliny, borůvky, jahody. Určitě jsme do lesa netahali tuto knihu, abychom se ujistili, jestli je daná houba jedlá či nikoliv, poněvadž jak jsem psal, nesbírali jsme neznámé houby, jednoduše řečeno jsme šli na jistotu. Měli jsme vždy radost, když jsme našli hodně hřibů. Doma jsme je pak nakrájeli a nechali sušit. Nedoporučuje se pokládat sušené hřiby na noviny, ale spíše na nějaký obyčejný papír. Některé houby jsme zužitkovali na vajičinu, jiné jsme nechali usušit a později jsme si udělali houbovou slovenskou polévku, která je vynikající. V současnosti už na sběr hub moc nechodíme, spíše si kupujeme sušené hřiby. Mamka mi vyprávěla, že Slováci do některých hub kopou, protože je považují za podřadné. Sbírají spíše "lepší" hřiby. :)